Záměna

8.kapitola

Seděla jsem na posteli a plakala. Díky bohu, že jsem byla plně zásobena kapesníky, protože ty se teď válely úplně všude. Na posteli, na zemi i na stole. Netušila jsem, že to bude tak moc bolet.

Ozvalo se zaklepání a hned nato vstoupila do pokoje menší hnědovláska.

"Kat!" Zarazila se, když viděla v jakém jsem stavu.

"Jdi pryč!" Vyjekla jsem podrážděně.

"Co se stalo? Kat? Já to nechápu..."

"Tak řekni, co máš s Jaydenem?" Vychrlila jsem na ni.

"Nic! Nic s ním nemám Kat, přísahám."

Nebyla jsem schopna pořádně mluvit. Rychle jsem se zvedla z postele a Arianu obešla. Zamířila jsem jako vždy na zahradu s jedním z trilogie románů Jennifer Cary Despertové- Láska v korunách stromů.

Usadila jsem se pod menší javor a zády se opřela o kmen. Okamžitě jsem se začetla. Bylo úžasné, jak uměla autorka vystihnout lásku i zklamání a zlomené srdce. "Jako by se tisíc malinkých střípků pomalu vrývalo do vašeho srdce a nemohla jste je zastavit."

"Ariano." Ozvalo se přede mnou. Nezvedej oči! Ať tě to ani nenapadne! Katarino!

"Ariano, potřebujeme si promluvit."

"Nemám chuť s vámi mluvit, pane Jaydene." Zaklapla jsem knihu a chtěla utéct. To mi však překazila jeho ruka na mém zápěstí.

"Pusťte mě!" Vyjekla jsem frustrovaně.

"Co za to?" Zakřenil se.

"Facku? Tu byste si totiž zasloužil. Nejdřív mě úplně matete, pak se mnou nemluvíte a nakonec si něco začnete s mou nejlepší kamarádkou!"

"Já s Katarinou nic nemám!" Obhajoval se.

"Tak proč se mnou tedy nemluvíte? Kvůli toho polibku, že?"

"Jistě, že ne!"

"Takže kvůli tomu, co jsem vám řekla o těch vlasech.. to s tím ježkem?! Ooo, to se velice omlouvám. Snad to vaše ego přežilo! Někdo už vám to totiž říct musel!"

Jayden mi však přiložil ruku na ústa, tak abych nic nemohla říkat.

"Není to vámi! Vůbec ne! Upřímně nechápu, jak jste si mohla myslet, že bych se na vás zlobil kvůli polibku nebo ohodnocení mého účesu." Uchechtl se.

"Víte... těžko se to vysvětluje, ale .. to já jsem princ."

Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. To... to

"Chtěl jsem poznat princeznu, jaká doopravdy je, když neví, že jsem princ." Upřel na mě svůj pohled a já roztávala.

"Já, já tě miluji! A je mi jedno, že jsem princ! Chci jen tebe a ne princeznu!" Ehm... no my jsme vlastně stejné osoby....heh

Pak už mu nic nebránilo přilepit svá ústa na ta má. Cítila jsem jeho horký dech. Všechno to bylo zpět! Ti motýlci v břiše, ten krásný pocit.

Po chvíli jsme se od sebe odlepili a zrychleně dýchali. Neubránila jsem se úsměvu. Teď mu řeknu, že jsem princezna!

"Jaydene, já... jsem..." Vlastně.... mohla bych ho trošku poškádlit! Alespoň bude mít u oltáře překvapení!

"Tak šťastná." Doplnila jsem a na tváři mi pohrával úsměv.

"Vymyslím, jak udělat, abychom byli spolu." Pousměje se.

"Takže, půjdeme na oběd, Maxi?" Zazubím se.

"Jistě, miláčku."

Miláčku!!??? Miláčku??!