>> Pustte si písničku na boku, strašně dobře se mi to u toho psalo :)
**Po 2 týdnech**
Ležím na posteli a dívám se do stropu. Celé je to takové, divné. Justina sem neviděla snad 2 týdny, jako kdyby se po něm slehla zem. Nevím kde byl, když byly bouřky, nevím kde byl když jsem se byla podívat před Avon, nevím nic. Prostě od doby příchodu Jasona, jako kdyby neexistoval.
Otevřela jsem svůj notebook a rozhodla se někomu napsat. Kelsey zrovna včera odjela s Markem, Emily je s rodinou někde u moře a já tu sedím, a nevím co mám dělat. Znuděně jsem si povzdechla a začala se hrabat v mé skříni. Vytáhla jsem si rifle a kostkovanou mikinou s číslem 85. /multimédia/ šla jsem do koupelny a udělala si jako vždy, lehký make-up. Linky, řasenka, pudr. Seběhla jsem schody a rozloučila se s mamkou a taťkou.
Obula jsem si černé converse boty a na hlavu dala šedou čepici. Byla jsem už skoro u parku, a doufala, že potkám Justina. Hádejte co? nebyl tam. Pokroutila jsem nad tím hlavou a pořád se procházela. V dálce jsem viděla jeden sklad. Vypadalo to tam hrozně. Vybité okna, po-grafittované zdi, a na střeše nebylo dohromady ani deset tašek. Chtěla jsem se tam jít podívat. Prostě mě tam něco lákalo.
Byla už jsem skoro tam, když jsem uslyšela hlas. Začala jsem se potit a zrychleně dýchat. ,,Jason měl pravdu, jsem tu zbytečně" ten hlas bych poznala všude. Rychle jsem šla do skladu, nebo co to bylo a otevřela jsem dveře, teda jestli se tomu tak dalo říkat. Zatlačila jsem do nich a stále hledala jen jednu osobu - Justina. ,,Uvidíme se mami" znova Justin. Bože co má tohle znamenat? Rozběhla jsem se a začala jsem otvírat všechny dveře, až jsem otevřela ty poslední.
Ten pohled na něj mě zabíjel. Byl schoulený v koutě, celý se třepal, brečel. A to nejhorší, v ruce měl žiletku a na ruce už pár řezů. ,,Panebože" moje ruka okamžitě vystřelila k mým ústům a on se na mě otočil. ,,Alex" skoro zašeptal a já se k němu rozběhla. Byl ještě hubenější, ještě víc zničený než před tím. Vytrhla jsem mu žiletku z ruky a pomohla se mu zvednout se.
,,Co to do tebe vjelo?" skoro jsem po něm zakřičela. ,,Jsem tu zbytečně!" taky zakřičel. Potáhla jsem se za konečky vlasů. ,,To mi vysvětlíš" řekla jsem už o něco klidněji a on se znovu sesypal na zem. ,,Jsem ubohá troska, nemám tu co dělat" sedla jsem si k němu a zvedla mu hlavu. ,,A celé, od začátku"
Nadechl se a znova vydechl. ,,Takže, jak začít." uchechtl se. ,,Asi do mých deseti let bylo vše jako v pohádce. Máma s tátou mě milovali.. Jason s náma normálně bydlel, měli jsme se jako sourozenci rádi. Vše bylo v pohodě. Potom nám máma zemřela na rakovinu. Táta začal pít. Jasona smrt mámy nijak nevzala, za to mě jo. Od té doby je Jason prostě přednější než já. Táta mě začal mlátit a nadávat mi. Kolikkrát přišel opilý a zmlátil mě tak, že jsem se nemohl ani pohnout. U bití to nekončilo, začal mi nadávat jaká jsem troska, že jsem tam navíc. Že mě nikdy neměl rád, že kdyby máma šla se mnou na potrat, vše by bylo lepší. Pořád mě mlátil a Jason? Ten se tomu smál a podporoval ho v tom. Asi v osmnácti jsem od nich vypadl, a zůstal jsem tady, na ulici. Jako bezdomovec. Den potom, co jsme potkali Jasona, mě viděl hrát. Odtáhl si mě přesně tady a vše mi vykřičel do obličeje. Že jsem tu zbytečně, že mě nikdy nikdo nikdy nebude mít rád. Že mě nechápe, proč tu ještě vůbec jsem. Znova to udělal, znova mě zmlátil. Dneska jsem se rozhodl, že to vše ukončím a půjdu za mámou. No tak nějak se mi to nepovedlo, zatím"
Seděla jsem tam s otevřenou pusou, mezitím co Justinovi tekly slzy proudem. Oproti mému životu se to opravdu srovnávat nedá. ,,Bože můj" zmohla jsem se jenom na to. ,,Pojď se mnou" zvedla jsem ho a šli jsme.
Dobře, chci UPŘÍMNÝ názor na tuhle story, napsat do komentářů:)
Tady tohle se mi psalo prakticky samo, i když opravdu neumím psát tyhle dlouhé monology :D .. Musela jsem tam něco dát, na oživení :) Snad se líbilo :)
Podmínky zůstavají:)
