Nadpozemská síla (POZASTAVENO)

8.Kapitola

Převlékla jsem se do pyžama a mobil hodila na nabíječku. Když jsem měla 20% baterie, tak jsem mobil odpojila a vytočila Jamesovo číslo. Po pár zazvoněních jsem uslyšela jeho krásný hlas.
"Ahoj Danielle. Zrovna jsem na tebe myslel."
"Ahoj. Mám na tebe otázku. Neznáš nějakou punkerku?"
"Cože?"
"No chvilku potom co jsi odešel, tak mi dveří zazvonila nějaká holka a vypadala jak punkerka. Dala mi facku se slovy ať se od tebe držím dál a než jsem stihla zareagovat, tak byla pryč."
"To mě mrzí.... Ale neznám žádnou punkerku. Asi mě viděla od tebe odcházet a je moje žárlivá fanynka."
"Nejspíš jo."
"Kdo je to?" uslyšela jsem z mobilu holčičí hlas a byl mi nějaký povědomý... No jasně, ta punkerka!
"Proč si mi lhal?" zvýšila jsem hlas.
"V čem jsem ti lhal?" dělal nechápavého.
"Jamesi, podle hlasu jsem poznala tu holku, tu pankerku! Proč si vymýšlíš, že jí neznáš?!"
"To se ti muselo zdát.. To je jen Trisova holka."
"Takže ta punkerka chodí s Tristanem?"
"Ona ale není punkerka. Je to úplně normální holka. Musela jsi se splést."
"Hmmm. Prostě podle hlasu bych řekla, že je to ta punkerka." přísahala bych, že podle hlasu to byla ona! Ale proč by mi James lhal?
"Ale není. Tak to neřeš. Mrzí mě co se stalo. Jestli se mi ta punkerka dostane pod ruku, tak si to sní vyřídím. To ti slibuju."
"Dobře. Tak já už jdu spát. Dobrou noc, Jamesi."
"Dobrou. Posílám ti pusu."
S úsměvem jsem zavěsila a lehla si do postele. Za chvilku už jsem se oddávala říši snů.

Ráno jsem se vzbudila kolem osmé. Udělala jsem si rychlou snídani. Jen vejce se slaninou a šla se obléct do práce. Vzala jsem ze stolku mobil a všimla si, že je vybitý. Včera jsem ho po telefonátu s Jamesem zapoměla dát zpátky na nabíječku. Neměla jsem už čas ho nabíjet, tak jsem ho nechala doma a vyrazila do call centra.
Práce tam uběhla dnes celkem rychle, protože lidé na telefonu byli ochotní. Kolem čtvrté jsem se vracela domů. Na schodech před bytovkou seděl James.
"Jamesi, co tady děláš?" nechápavě jsme na něho zírala.
"Panebože, jsi v pořádku." vstal a objal mě.
"Proč bych nebyla?" odtáhla jsem se od něho.
"Tvůj mobil mi hlásil, že jsi nedostupná. Tak jsem se bál a vydal se k tobě domů. Jenže jsi neotvírala a já se strašně bál, že ti něco udělala ta punkerka."
"Jak dlouho už tu jsi?"
"Jen skoro tři hodiny."
"Cože? Ty jsi blázen."
"Jen do tebe." znovu mě objal a dal pusu na tvář.

"Chceš jít dál?" zeptala jsem se, když jsem odemykala a James tam jen tak stál.

"Nešla by jsi raději někam na jídlo?"

"Jasně. Padám hlady." usmála jsem se a dala si klíče zpátky do kapsy.

"Ale nemám u sebe žádnou hotovost." vytáhla jsem zase klíče z kapsy.

"Zaplatím za tebe. Ber to jako druhé rande." vzal mě za ruku a proplet si se mnou prsty.

"Tak jo." s úsměvem jsem vrátila klíče do kapsy od džínů. Cestou do města jsme se dohodli, že půjdeme do pizzerie. Číšník před nás položil jídelní lístek a odešel. Moje jasná volba byla má oblíbená pizza. 

"Já si dám žampionovou pizzu se smetanovým základem a extra porcí kukuřice navíc. A k pití jen perlivou vodu." řekla jsem svou objednávku, když přišel číšník.

"A já šunkovou s mozzarellou a taky extra porcí kukuřice navíc. A k pití Kofolu." sdělil svojí objednávku James. Číšník si vše zapsal a odešel.

"Taky tak miluješ kukuřici?" usmála jsem se na Jamese.

"Pizza bez kukuřice není pizza."

"Souhlasím." zasmáli jsem se a James najednou zvážněl a díval se někam za mě.

"Co se děje?" chtěla jsem se otočit, ale James na mě sykl ať se neotáčím.

"Kdo je tam?" zeptala jsem se tiše.

"Ehm.. Nikdo." podíval se na mě a pokusil se o úsměv, ale moc mu to nešlo. Poznala jsem, že se neusmívá upřímně.  Tak jsem se otočila abych věděla kdo Jamese tak rozladil a uviděla jsem sedět dva stoly za námi tu pankerku s nějakým klukem. Otočila jsem se zpátky na Jamese.

"Proč jsem se nemohla otočit? Vždyť to je ta punkerka!" řekla jsem tiše jak jen to šlo aby nás neslyšela.

"Nechci aby se tu strhla nějaká hádka, Liz."

"Nechceš? Ale já chci! Dlužím jí nazpátek tu facku!" vstala jsem od stolu a vydala se směrem k té holce.

"Liz, zastav." chytil mě za ruku James.

"Nech mě." vymanila jsem se z jeho sevření.

"Ne." chytil mě za loket.

"Nepůjdeš tam." držel mě pevně.

"Sakra, co je to s tebou?" pokoušela jsem se mu vysmeknout, ale marně.

"Liz. Běž si sednout ke stolu a nevyváděj."

"Já, že vyvádím? A i kdyby. Mám na to právo!" To už nás ta holka zaznamenala a dívala se po nás.

"Jamesi? Ahoj." vstala ta holka a vydala se naším směrem...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ 

DĚKUJI ZA HVĚZDIČKU ČI KOMENTÁŘ ♥