Ahoj.Jmenuji se Radka a je mi 14 let. Mám svou nejlepší kamarádku Káju. Ku podivu jí je taky 14. Je to jediný koho mám. Rodiče se rozvedli a mě už nechtěly, tak teď bydlím u babičky. S Kájou jsem skoro pořád a sama říká(a já s ní souhlasím)že jedna druhou známe líp než sami sebe. Poslední dobou se ale chovala divně.Když jsem se jí zeptala proč, utekla ode mě."Ne vážně ! Co se děje?" "Vůbec nic. Co by se mělo dít?" řekla tak rychle že jí skoro nebylo rozumět.
Ráno
Zazvonil mi budík a začal nový den. ach jak já tyhle nový začátky nenávidim! No nic. Vstala jsem, v kuchyni si dala ňákou snídani, oblíkla jsem se a šla do koupelny si vyčistit zuby. Potom až jsem se zcela probudila. Najednou mě začali v hlavě vířit myšlenky.
Ne vážně! Co se děje?
Vůbec nic. Co by se mělo dít?
Musím zjistit co jí je. No nic. Nezkazím si přeci den hned na začátku že? Popadla jsem tašku a vyrazila na autobus. Tak čekám... čekám... a čekám... ale autobus pořád nikde. Sakra! ten už asi nedorazí. No nic. Rychle běžím domů pro kolo. Mamka mi sice zakázala jezdit do školy na kole, protože je to po hlavní silnici a mamka si myslí že je to moc nebezpečné, ale co mám dělat? do školy jsem naštěstí dorazila v pořádku a dokonce i včas. Ve škole byla nuda (jako vždy) a Kája se zase chovala divně, takže klasika. po škole mi zavolala, Tak jsem to zvedla a Kája hned začla mluvit.
Ahojpřijďconejdřívnanašetajnýmísto
A zavěsila.
ČTEŠ
skočím, bude líp
Short Storyahoj. radka jméno mé. chci se jen života zeptat... proč se to stalo mě? Já nežiju. Já jen přežívám... přežiju nebo ne?
