Prostě skončím s životem. Tohle vážně prožívat nechci.„Skočím z tamtoho mostu, výš jakej myslim."Z jejího výrazu se nedalo nic vyčíst. „Pak nebudeš sama.Nikdy nebudu žít život bez tebe. A navíc toho vydírání mám taky až po krk. bude lepší když tady nebudeme." Tyhle věty mi nahnaly slzy do očí. A tak, druhý den, jsem ráno vstala, oblékla jsem se, nasnídala, vyčistila zuby a šla (bohužel) do školy. s Kájou jsme si celý den povídali a domlouvali jsme se jaký vzkaz nechat, a jestli vůbec, ale jen potichu aby nás nikdo neslyšel. Po škole jsme zašli na jeden nedaleký most. Ještě jsme se rozhodovali jestli to opravdu uděláme, ale já už prostě nechci žít. Ještě jsme tedy napsaly vzkaz, chytli jsme se za ruce a padali...
KONEC... nebo ne?
tak co? chcete ještě druhý díl?
ČTEŠ
skočím, bude líp
Nouvellesahoj. radka jméno mé. chci se jen života zeptat... proč se to stalo mě? Já nežiju. Já jen přežívám... přežiju nebo ne?
