skočím, bude líp

sama...

Ok. Du do školy. je ráno. Ani nevím jak jsem usla. Ve škole to bylo přesně jak jsem čekala. Všichni se mě ptali co se mi stalo, ale já řekla vždy to, co bylo napsáno na lístečku. Bála jsem se říct pravdu. Když mě Kája  potkala vyhla se mě velkým obloukem.Když jsem přišla domů,  zavolala mi že mi to všechno vysvětlí a řekla ať jdu k ní a čekám na ní před jejím domem.Čekala jsem, ale Kája nikde. Ani nevím jak jsem se dostala do bezvědomí a jak dlouho jsem nevěděla o světě. Probudila jsem se svázaná u stromu. Naproti mně stálo 6 kluků z 9. třídy, které jsem neznala a Kája! Jak mě to mohla udělat? Moje jediná kamarádka! To už vážně nemám vůbec nikoho? Kluci mě hned začali urážet a mlátit. Říkali„nás totiž baví ti ubližovat". Po těch dlooooouhých minutách, které se zdáli být hodinami, konečně odešli. zůstala jen Kája a já. Kája mě rozvázala a začala vysvětlovat.„Kdybych jim nepomáhala skončili by jsme takhle obě. Vyhrožovali mi tím že zabijí mé rodiče a vím že by toho byli schopní."Najednou mě něco napadlo. 

Prominte že dlouho nic nevišlo. Nebyl čas ani nálada.