Dračí nevěsta

Jiný svět

Tuhle kapitolku věnuju všem, kteří milují Enwena. Užijte si to :)

Když se Faie ráno vzbudila, Enwen ještě spal. Tiše se proto vytratila k sobě do pokoje a po úpravě dala Mirandě a Dawidovi volno, aby měli čas na sebe. Když se vrátila, Enwen už seděl u připravené snídaně spolu s Karin, Miriel, Glazeldou a Simarem. Faie už dovolila Simarovi pracovat s králem, ale sama jim nadále pomáhala. Líbilo se jí, že Enwena zajímaly její názory.

Faie se pak procházela po zahradě, dokud nepřišla na nádvoří, kde Enwen trénoval muže,ačkoli jen povely, protože sám se ještě tak hbitě pohybovat nemohl. Zůstala stát a s úsměvem je pozorovala.

„Mého bratra bychom museli připoutat k posteli, aby odpočíval," ozvala se Karin a Faie se překvapeně ohlédla.

„Ale už vypadá mnohem líp," řekla Faie a snažila se nedávat najevo, jak je nervózní.

"Poslyš, Faie. Netvrdím, že budeme kamarádky. Ale měla bych ti říct, že jsem se v tobě spletla. Myslela jsem, že budeš jako většina ostatních dívek, které by si hrály na něco, co nejsou. Ale ty taková nejsi. A navíc, mému bratrovi na tobě opravdu záleží." Karin se odmlčela, zatímco Faie poklesla brada v úžasu.

"Omlouvám se," řekla nakonec a sklopila oči. Faie na ni chvíli nevěřícně zírala. Pak se vzpamatovala a objala ji. Karin to zprvu nčekala a ztuhla, hned jí ale objetí opětovala. Když se Faie odtáhla, všimla si, že se jejich směrem dívá Enwen s úsměvem na tváři.

"Karin, všude tě hledám," zvolala Miriel a Faie nevěnovala jediný pohled.

"Chci si nechat ušít nové šaty, musíš mi poradit," naléhala Miriel a Karin se s úsměvem vydala k hradu.

"Ještě jsi nevyhrála," zašeptala Miriel a odešla za Karin. Faie ale její výhružka přišla slabá. Nebála se.

"Ahoj," ozval se Enwen a opřel se rukou o strom.

"Ahoj," usmála se Faie.

"Ahoj." Enwen se na Faie díval s rošťáckým úsměvem, který na něm poslední dobou vídala často. Ani se jí nechtělo věřit, že by vždy tak vážný Enwen žertoval. Podezřívavě přivřela oči. Na to se usmál ještě víc. "Víš, jednou jsi mi něco řekla." Enwen se odstrčil od stromu, uchopil Faieinu ruku do své a pomalu vyrazil k louce.

"Pořád něco říkám," usmála se Faie a Enwen se zasmál. Vážně se zasmál.

"To mi neušlo," řekl a zastavil se, aby ji zarovnal havraní vlasy za ucho. Pak pokračoval v chůzi. "Ale říkala jsi, že bys mě chtěla vidět jako draka. Sice už si mě viděla, ale myslím, že to můžeme zkusit znova," navrhl a Faie nevěděla, jestli ji jímá víc pocit hrůzy nebo vzrušení. Přikývla a všimla si radosti v Enwenových očích. Došlo jí, jak moc mu ubližovala, když se ho bála.

"Jako drak ti rozumím, jsem to pořád já," uklidňoval ji.

"Enwene?" Enwen se jí zadíval do očí.

"Jaké to je, když letíš?" Faie vyčkávala na odpověď, kterou si promýšlel.

"Když jsem tam nahoře, všechny problémy tady na zemi se zdají maličké. Je to jako útěk do bezpečí, kde tě zahalují mraky." Odmlčel se. "Až se proměním, posaď se mi za krk."

"Cože? To ne, já..." Faie zmlkla, když si všimla je upřeného pohledu.

"Věříš mi?" zeptal se. Faie na chvíli zavřela oči a zhluboka se nadechla. "Jistě, že to věřím." Enwen se jemně usmál a políbil Faie do vlasů. Pak odstoupil a zavřel oči. Faie nedokázala odvrátit oči od toho, jak se proměňoval v draka. Nebylo to oslnivé světlo, ale i tak nebylo moc vidět. Neozval se žádný hluk. Popravdě bylo až nesnesitelné ticho, když se před Faie objevil červený drak. Byl větší, než Faie. Paprsky slunce se od jeho kůže odrážely, jako by byla diamantová. Roztáhl křídla, aby si je protáhl a Faie nevědomky pootevřela ústa. Byl nádherný. Měl silný krk, na kterém seděla oválná hlava s obrovskýma oříškovýma očima. A i když byly vidět jeho ostré bílé zuby, Faie se nebála. V jeho pohledu byla nesmírná upřímnost a čistota a Faie vzpomněla, jak jí Enwen řekl, že v dračí podobě nemůže být zlý. Natáhla k němu ruku a on k ní hlavu. Nozdrami vypustil horký vzduch, který jí pocuchal vlasy a Faie se zasmála. Pak se Enwen položil na zem a Faie se parkrát zhluboka nadechla,  než mu vylezla za krk. Jeho kůže byla tvrdá a pevná, ale ne hrubá. Faie cítila horko jeho těla. Pevně ho objala kolem krku a Enwen se mávnutím křídel vznesl.

Faie zavřela oči, zatímco jí do tváře vál jemný vánek. Ale pak se odvážila a otevřela je. Zalapala po dechu. Viděla úplně jiný svět, než ten, na který byla celý život zvyklá.  Enwen ji ukázal celou jejich zemi a lidi. Lidi, které se rozhodl chránit. A přesně v tu chvíli si Faie byla naprosto jistá svými city k Enwenovi.

Když se vrátili na zem, Faie byla promrzlá, ale nelitovala toho. Ani to nevnímala přes to, jak se jí vzrušením klepala kolena. Pohladila Enwena po čumáku, přičemž jí zahřál jeho horký dech.

"Je to neuvěřitelný. Enwene, je to nádherný. Ty jsi nádherný." Faie ze sebe chrlila slova a měla pocit, že se drak usmívá. Pak se mírně zvedl vítr a před Faie stál znovu Enwen. Faie se na něj usmála a objala ho kolem krku. Enwen zabořil obličej do jejích vlasů.

"Víš co?" Enwen se odtáhl, ale jen natolik, aby jí viděl do obličeje.

"Co?"

"K tomu, abych se dostal pryč od okolního světa už nepotřebuju nebe. Když jsem s tebou, nic jinýho pro mě neexistuje," zašptal a natáhl se k ní pro polibek.

Doufám, že se Vám část líbila :) Chtěla bych Vám říct, že jste vážně úžasní a jenom díky Vám tenhle příběh žije! Moc si Vás všech vážím <3

Včera jsme se dostali dokonce na 19. místo v kategorii fantsy! Dneska máme 24., ale my to zvládneme! A už máme i přes 800 přečtení a přes 200 hlasů :)Děkuju Vám! <3

A tak jsem si řekla, že pro Vás něco udělám. Snad se Vám video bude líbit :)

Miluju Vás!

Vaše radost je i moje radost!

Vaše Alaine:)