Dívám se do jeho očí s pocitem nadšení v vděčnosti. Zářím štěstím, dětským nevinným štěstím.
,,Tatínku! Děkuji!'' zavýskám. Vrhám se mu okolo krku a přitom si mu za zády prohlížím malou panenku.
,,Líbí?'' zeptá se s nadzvednutým obočím a pobaveným výrazem.
,,Strašně moc." natáhnu se a dám mu pusu na tvář. Jeho výraz se změní. Pořád se usmívá, ale jinak.
,,Víš, že tě miluji, Kate,skoro stejně jako maminku."
,,I já tabe, tatínku." znovu radostně poskočím a dám mu pusu.
,,Víš jak moc miluji maminku?" zeptá se mě. Nerozumím té otázce, nerozumím tomu pohledu.
Zmateně se na něj podívàm ,,Skoro stejně jako mě?''
,,Skoro stejně.'' přikývne. ,,Chceš, abych tě miloval stejně?"
Co je to za otázku? ,,Samozřejmě.'' odpovím mu s úsměvem.
Taky se usměje, zvláštně, něco mi na tom nesedí... ale vždyť je to tatínek... zeširoka se usměji.
Přibližuje se a políbí mě. Takhle mě ještě nikdy nepolíbil, je to jiné ,vlhké. Nelíbí se mi to. Odtrhnou se od něj.
,,Takhle líbám maminku'' řekne přes zamračené obočí ,,chceš, abych tě miloval stejně jako maminku, Kate?
Zdráhavě přikývnu a on se znovu přibližuje a dá mi další polibek....
Probudím se a cítím krůpěje potu na čele. Zas ten samý sen, pořád stejná písnička z minulosti, připomínka toho, proč jsem jaká jsem. Povzdechnu si a nepřítomně se podívám na mobil. Hmmm 4.25.... dneska bude dlouhý den. Spustím nohy na podlahu a pomalým krokem se vydávám do koupelny. Odraz v zrcadle mě trochu vyděsí, ale není to nic, co by nespravilo pár nechutně drahých krémů a trocha make-upu, ale nejdřív si půjdu zaběhat a pak si dám sprchu. Moje kaštanové vlasy si sepnu do culíku, ve skříni vytáhnu sportovní mikinu a tepláky.
Běžím po hlavní třídě a míjím mou oblíbenou kavárnu, jedna z mála věcí, které mám ráda. Zastavím se, abych propadla dech a rozhlížím se kolem. Miluji tenhle pohled, je to tak uklidňující, věc, která se nemění. Ulice Chicaga se teprve probouzejí a kromě pár aut, která občas projedou okolo, tady nejsou žádné známky života. Zavřu oči a užívám si ten pocit, nejoblíbenější část mého dne.
Po sprše zase zírám na ten odraz v zrcadle. Šedé oči mě unavené pozorují. Čas nasadit si tu krásnou masku.
,,Potřebuješ ještě něco, Kate?" Zeptá se mě nakrákro střižená blondýna, která mi donese na stůl kávu. Vživotě jsem ji neviděla. Že bych měla zase novou asistentkou? Nevím jak to dělají, že jsou všechny stejně neschopné, nejspíš bych už konečně měla začít vést pohovory sama.
Podívám se na ni s jedním zdviženým obočím ,,My si tykáme?"
Zrudla, přesně jak jsem očekávala (všechny to dělají) a začala koktat omluvu. Vyšla ze dveří, jak nejrychleji mohla.
Pohodlně jsem se usadila v křesle a otevřela notebook s úsměvem na tváři. Asi v jednu se ozvalo zaklepání na dveře a vešla má asistentka,Nicol, jak jsem zjistila z jednoho e-mailu.
,,Ehm... slečno Argonová, vaše schůzka v jednu dorazila, mám ji uvést sem?"
,,Samozřejmě, Nikol, nechala byste ji raději postávat na chodbě?"
Zase zrudla.. dávám jí tak dva dny, než sama odejde. Zmizela ze dveří a vešel očekávaný host.
,,Katherin, jak milé vás znovu vidět.'' řekne s úsměvem od ucha k uchu a v jeho zelených očích lítají jiskry. Vstanu a přejdu k němu.
