Vztoupili jsme bok po boku do rozlehlé místnosti, která se dala popsat jedním slovem: luxus. Přímo naproti nám bylo masivní schodiště, jemně osvíceno křišťálovými svícny a pokryté stříbrným kobercem. V pravém rohu se rozprostíralo podium, na kterém zpíval nějaký zpěvák jemné melodie vážné hudby a za ním ho doprovázely desítky muzikantů. Lidé stáli v hloučcích před podiem a ti odvážnější dokonce tančili. Na druhé straně byly skleněné stoly a židle se stříbrným prostíráním a malými bílými růžemi. Všude pobíhali číšníci s tácy a nabízeli drinky a nejrůznější delikatesy. Celé místnosti vévodil ohromný křišťálový lustr, který visel přímo uprostřed.
,,Dechberoucí, nemyslíš?" měřil mě zkoumavým pohledem, pořád jsme stáli u vchodu. Tak to si rozhodně nemyslím, kdybych chtěla vidět něco takového zajdu si do opery. Nemám ráda vážnou hudbu. Vlastně nemám ráda tenhle druh akcí, všichni se na sebe usmívají, podlízají jeden druhému a bodají se přitom do zad. Je mi z nich nablití. Jestli náhodou nejsem stejná? Samozdřejmě, že jsem, s tím rozdílem, že já nikomu nepodlízám.
Vykouzlila jsem ten nejmilejší úsměj jakej jsem dokázala ,,Vypadá to, že se nás někdo snaží ohromit. Už se nemůžu dočkat až ho poznám."
Prošel kolem náš číšník a Erik mi podal sklénku vína.
,,Na dnešní večer." pronesl šeptem přípitek a já jen přikývla. Neměla jsem náladu, si začínat hrát, ne ted', když ho konečně poznám.
Blížilo se k osmé a hostitel pořád v nedohlednu. Nepřítomně jsem zírala skrz prosklené zdi na večerní oblohu. Erik se bavil s nějakým podnikalenem z L.A. To mě chce unudit k smti?! Kdo by chtěl klábosit s nějakým malým, obtloustlým, bezvýznamným chlapem, který rozumý možná tak účetnictví? On pravděpodobně jo.
,,Omluvíte mě na moment?". Erik přikývl a ten chlápek se na mě podíval jako na blázna, když chci odejít od tak důležité konverzace. Kretén. Usmála jsem se a odešla pryč.
Přešla jsem až k podiu a očima stále těkala ke schodišti, věděla jsem, že tudy bude přicházet a určitě tak, aby si ho každý všiml. Notak, vylez ven. Já vím, že nás sleduješ. Vím, že čekáš a hraješ hru na kočku a na myš. Co ale nevíš je, že ty nejseš ta kočka, spíš pěkně hnusnej potkan! Jak to vím? I já bych to z povzdálí sledovala, někde, kde mě nikdo neuvidí, ale já uvidím je. Musíš tady někde být, ale kde? Zvedla jsem svůj pohled a rozhlížela se po druhém patře. Hledala jsem místo s nejlepším výhledem, když jsem ucítala něčí pohled. Otočila jsem se, ale nikdo si nevšimla. Ten pohled mi pořád propalovat hruď. Když mi někdo zezadu zašeptal do ucha ,,Hledáte někoho?".
Rychle jsem otočila hlavou a uviděla Erika, jak pořád hovoří s tou nickou. On to být nemohl.
Stál tak blízko, že jsem se nemohla otočit a podívat se mu do tváře.
,,Proč si to myslíte?" odpověděla jsem trochu zaraženě. Ustoupil dozadu a já se konečně mohla otočit. Předemnou stál muž v šedém saténovém saku s vestičkou a černou kravatou. měl asi metr osmdesát pět. Havraní vlasy pečlivě vyčesané nahoru, ale pár pramínků mu neposedně padalo na čelo. Oči mu svítily krásnou šedě modrou barvou, krásně zapadaly do ostře tvarované tráře. Jestli bych měla cokoliv na dnešním večeru označit jako dechberoucí byl by to on. Hleděla jsem na něj až neslušně dlouhou, vychutnávala jsem si ten pohled, který se mi naskytl. Ty budeš můj, chlapečku!
Díval se na mě stejně, jako já na něho. Koketně jsem se usmála a napila se sklénky vína. ,,Neodpověděl jste mi na otázku." připoměla jsem mu. Zmateně se na mě podíval a pak se mu blesklo v očích.
,,Bloudíte svýma očima neustále po místnosti, až do těď. Našla jste snad něco co vás zaujalo?" řekl s sem-strašně-sexi-a-vím-to-bejby úsměvem. Nemáš ponětí s čím si hraješ.
,,Ještě si nejsem jistá."
,,A jak se chcete ujistit?" zeptal se a v očích mu lítali jiskry. Oh, chci tě vzít domů a hrát si s tebou.
,,Nevím, napadají nás nějaké metody?" pořád jsem si od něj udržovala odstup.
Přešel ke mně ,,Napadá mě jich spousta." pronesl téměř šeptem. Tak spousta hm? Jak ráda bych je viděla.
Neodpověděla jsem, jen se na něho upřeně dívala. Zírali jsme na sebe, upřeně a dlouze, slova nebyla třeba. Oba jsme věděli, co chceme.
,,Jak se vlastně jmenujete?" zničeho nic jsem si uvědomila, že vlastně neznám jeho jméno. Vypadá jako někdo z New Yorku, někdo vlivný.
,,Nemáte ráda tajemství, Kathrin?" znovu mi žašeptal do ucha. Uhm.. začínám nesnášet jeho šepot. Počkat... on zná mé jméno. Jasně všichni ho znají, pravděpodobně se někoho zeptal než šel ke mně.
,,Miluju tajemství." kladla jsem důraz na každé písmeno. ,,Myslím, že právě naše tajemství nás dělají to, čím jsme. Mají zvláštní moc lidi sbližovat i ničit. Stačí je říct špatné osobě a zhroutí se celý váš život." pokrčila jsem rameny.
,,Nejste jenom neuvěřitelně chytrá, ale taky krásná." Bylo to spíš konstatování.
,,A vy se snažíte vyhnout mé otázce." zvedla jsem jedno obočí.
Náš rozhovor přerušilo zacinkání na skleničku. Naše oči se upřely na podium, kde stál... Erik.
,,Vážení dámy a pánové, chtěl bych vás přivítat na dnešní oslavě prodeje mé firmy Beauty Gloos Empire a zároveň představit jejího nového majitele. Muže, který má na svědomí tuhle nádheru kolem vás, muže, kvůli kterému jste dnes nejspíš přišli. Dovolte mi představit vám majitele a výkonného ředitele United Crake Company, pana Alexandra Craka!"
,,Omluvíš mě na moment, zlato?" Zeptal se mě a já oněměle přikývla. Šel rovnou na podium a uklonil se, dav začal tleskat. Byla jsem v šoku. Po dlouhé době jsem ztratila slova a nemohla nabrat dech. To musí být vtip! Někdo si ze mě porádně utahuje! Tohle nemůže být pravda, proč zrovna on?! V hlavě mi probleskávaly myšlenky jako při prudké letní bouřce. Víš co máš dělat, Kathrin. On tě okradl, vzal si co bylo tvoje! Nezeptal se a jenom si bral. Už kdysy dávno sis slíbila, že ti, kteří ti ublíží budou trpět. Nech ho trpět! ..... Ale jak porazit někoho, kdo je stejný jako ty? Jak bude oheň bojovat s ohněm? Pravděpodobně má víc peněz, než já, sice o trochu, ale přece.... Ne donutím ho trpět jinak. Tak, že z toho bude šílet....
Měla jsem na tváři ďábelský úsměv, když skončil jeho projev a on přišel ke mně ... i s Erikem.
Ok, tady je další část. Doufám, že se bude líbit... Původně měla být delší, ale nakonec je zase rozdělím, takže další bude snad v průběhu týdne :)
