Hodiny odtikávají posledních pět minut do jedné hodiny odpoledne. Chodím sem a tam , tam a sem. Pořád dokola, jako začarovaný kruh. Hlavou se mi honí nejrůznější myšlenky. Jsem zmatená. Zmatená? Ale z čeho? Neudělala jsem nic neobvyklého, neobvyklého pro mě. Proč je to tentokrát jiné? Bastard! Za všechno může on! Je to jeho vina, tak jako všechno.
,,Slečno Argonová, doktor Santes vás očekává."
Ukážu jí svůj naškrobený úsměv ,,Děkuji."
Dveře málem vyrazím. Jsem tak vytočená.
,,Čekám tady skoro půl hodiny a vy jste tady nikoho neměl!"
,,Přeji dobrý den i vás Kathrin, posaďte se prosím." řekne s klidným hlasem.
Nemám náladu na hry, doktore! Odfrku si, ale udělám přesně co mi řekl.
,,Sdělíte mi důvod vaší přítomnosti v mé ordinaci v sobotu odpoledne?" usměje se.
Oh, jak ráda bych ti ten tvůj obličej rozbila o ten stůl před tebou.
,,Jsem zmatená." dostanu ze sebe nejistě.
,,To já také." suše odpoví. ,,Řekněte mi, co ve vás vyvolalo tyhle pocity."
Co ve mě vlastně vyvolalo tyhle pocity? Proč se cítím tak ublížená, tak nejistá? Všechno je to tak povědomé.... Tak temné pocity. Sžírají mě, ale jak je jenom vysvětlit?...
Povzdechla jsem si a začla vyprávět události předešlé noci. Všechno, každou mou myšlenku a každý krok... Chci to pochopit, pochopit sebe.
------------------
,,Kdy jste si začla jeho osobu spojovat s vaším otcem?" Tou otázkou mi vyrazí dech.
,,Tohle nemá žádnou spojitost s mým otcem."
,,Myslím, že se mýlíte. Vaše podvědomí spojuje události z vaší minulosti do současnosti. Láska, bolest a utrpení. Jednoduchý vzorec. Mám dojem, že jste si dopnlila čísla a nesrovnalosti zaokrouhlila. Chápete, co tím chci říct?" tázavě na mě zvedne obočí.
Co to tady, k čertu, meleš?Můj otec je mrtvý, sama jsem ho tam poslala a ty tvrdíš, že dál ovlivňuje můj život? Kecy...
,,Nejsem si jistá."
Povzdechne si ,,Troufám si říct, že ho milujete, přinejmenším k němu cítíte kladné emoce, a nenávidíte zároveň. Přesně jako vašeho otce. Samozdřejmě se ti dva nedají srovnávat, ale vaše mysl na to má očividně jiný názor."
,,Takže podle vás jsem se zamilovala do chlapa, kterého znám sotva dva dny? Tohle je vaše velké vysvětlení? A jako třešničku na dortu do toho mícháte mého otce. Nevím jestli se smát nebo brečet."
,,Nebuďte cinická a zkuste se nad tím zamyslet."
Je možné, aby říkal pravdu? Opravdu si spojuji svého otce a Alexe? .. Blbost. To nemůže být pravda. Jen si potřebuji s Alexem promluvit. Vyjasnit si věci, přiznat barvu. Ale jak ? A co mu vlastě chci říct?
,,Věřím, že náš čas pro dnešek skončil, Evane. Bylo hezké vás zase vidět. Nashledanou."
Zvedla jsem se z gauče a rychle přesla ke dveřím, dřív než se mě pokusí zastavit. Za sebou jsem slyšela zvolání mého jména a pak už jen ruch ulice. Cíl mám jasný: sídlo United Crake Company. Chci si přece jen promluvit. Přátelský pokec, usměji se pro sebe. Přátelský. Taxík mi zastavuje u těla a já nadiktuji přesnou adresu. Kolikrát jsem ji už viděla na smlouvách, ale nikdy nevyslovila nahlas, jako spoustu jiných věcí...
Přede mnou se tyčí obrovský mrakodrap a velkým černým nápisem. Budova je dechberoucí, stejně jako její majitel. Obrovské dveře se otvírají a já mířím k recepci. Pustí mě za ním vůbec? Přemýšlím, co by udělali v mé firmě. Ne, nepustí. Přejdu k mapě budovy a hledám kancelář, jeho kancelář. Téměř poslední patro, jak jinak? Má rád věci pod kontrolou, nad vším dohled....
Zdá se, že cesta výtahem je nekonečná. Není možné, aby výtahy jezdily takhle pomalu. Konečně patnácté patro. Kontrolka se rozsvítí a dveře se otevírají. Nádech a výdech. Jdu si jen promluvit, jen slova, ta nikdy nemůžou příliš ublížit. Zaklepu a vstoupím. Sedí za velkým stolem. Díky Bohu je sám, taky jsem ho mohla zastihnou s celou radou. Údiv se jasně leskne v jeho očích. Nečekal mě. Jeho další chyba. Zvedne se a přechází ke mně, něco říká. Nerozumím mu. Jeho přítomnost se stává nesnesitelná, znovu ve mě proudí vztek. Připadám si jako kdybych dostávala zásahy elektřinou, cítím každičký nerv. Má ruka vyletí a hlasitě dopadne na jeho dokonalou tvář....
Omlouvám se, že mi to tak trvalo. Tak nějak nebyl čas :) .... Jinak trošku psycho kapitola, ale snažila jsem se to trošku oživit ( nebo možná zamotat? ) Každopádně doufám, že se bude líbit :)
