Good brother & Bad brother

Kapitola 51.

Sklopila jsem si hlavu a nechala svoje slzy téct z očí.

Proč zase brečím? Myslela jsem, že už nemám co brečet.

Chtěla jsem to zastavit, ale nešlo to. Nemohla jsem uvěřit, že mi ublížil ten samý člověk 2x.

Ucítila jsem najednou ruku na mých zádech. Úplně jsem se lekla a cukla sebou. Otočila jsem se a podívala se na něho.

,,Jak si věděl , že tady budu?" snažila jsem to říct to nejnormalněji a utřela si slzy.

,,Nemusíš ty slzy skrývat. Hledal jsem tě. A teď jsem tě našel. Nemusíš mi ani nic říkat. Už jsem na to stejně sám přišel" řekl a šel blíž ke mně.

Pak vstal a podal mi ruku.

,,Zvládneš to. Překousni tu bolest. Pomůžu ti s tím" řekl mi s úsměvem. Ze zdola vypadal fakt dobrě. Vypadal jako nějakej princ.

Vzala jsem jeho ruku a zvedl mě. Pak si mě pevně přitiskl v sobě.

,,Aigoo zase mám pocit, že objímám nějakou panenku" řekl a já se musela trochu zasmát.

,,Děkuju Jimine."

,,Nemusíš děkovat. Radši jdem domů. Zavezu tě k mně" vzal mě za ruku a odvedl mě k jeho autu.

Sedla jsem si dovnitř a hleděla ven z okna. Chtěla jsem na nic nemyslet. Nemyslet na ty slova, co mi řekl. Ale nakonci jsem ho pořád měla v hlavě.

,,Jsme tu."

,,Jsme tu."

,,Soo Min -ah."

,,C-co?" řekla jsem, když se mě dotkl.

,,Jsi v pohodě? Zírala si z okna celou cestu a neslyšela jsi mě."

,,Promiň" řekla jsem a vystoupila z auta.

Vytáhl klíče a odemkl dveře. Potichu jsem vešla dovnitř. Nikdo nebyl doma ani Baekhyun, ale cítila jsem se tak...bezmocná. Najednou se mi začala motat hlava. Chtěla jsem se opřít o stůl, ale došlo mi, že tam žádný není.

,,Soo Min!" rychle ke mně přiběhl a chytl mě.

,,Chceš si lehnout?"

,,To je v pohodě. Mam trochu hlad"

,,Sedni si. Udělám ramen."

Posadila jsem se na křeslo a položila si hlavu na křeslo.

Nechovej se takhle před Jiminem. Bude si dělat starosti. Nestojíš přeci o to, aby se někdo trápil kvůli tobě.

Řekla jsem si sobě furt dokola.

,,Pojď se najíst" volal na mě Jimin.

Šla jsem ke stolu a sedla si vedle něho. Připravil ramen na stůl. Vzala jsem hůlky a šťourala se v té misce. Zase jsem ztratila chuť na jídlo.

,,Víš, musíš přeci něco sníst."

,,Zase jsem ztratila chuť" řekla jsem mu upřímně.

,,Ale pojď sem" nabral nudle na lžíci a strčil mi ji do pusy. Nečekala jsem to, tak jsem se překvapivě na něho podívala s plnou pusou.

,,Máš tady zelí" setřel mi ji z pusy a dal si to do pusy.

,,D-dík" řekla jsem a podívala se rychle zpátky na svou misku.

Proč se tenhle pocit vrací?!

Nakonci jsem snědla aspoň polovinu ramenu. Celou dobu se mě snažil rozesmát a taky to trochu zafungovalo. Nejde to prostě vydržet.