The Hunger games-Sněhová aréna

1. kapitola

Hunger games, Hladové hry. Vždy jsem toužil se do nich dostat. Už od svých raných let jsem se svým otcem napjatě sledoval každý ročník a on mi vyprávěl, jak se do nich snažil sám dostat, ale nikdy se mu to nepodařilo . A tak jsem si přál, aby se to podařilo alespoň mně. Má matka by mě na rozdíl od otce nejraději ani nepouštěla na ulici. Ale i přes její prosby jsem se rozhodl začít trénovat, abych se mohl každý rok při sklizni přihlásit jako dobrovolník.

A teď se mi to podařilo. Sedím ve vlaku a za pár dní už budu v aréně. Tento rok jsem měl předposlední šanci se do her dostat a přestože bylo dobrovolníků víc než obvykle, já jsem měl to štěstí a byl jsem mezi nimi vylosován.

Ze vzpomínání mě probere hlas Theodora, obtloustlého chlapíka, který má vždy úsměv na rtech a který nás bude doprovázet až do konce našeho pobytu v Kapitolu: „Jestli chceš večeři, tak by sis měl pohnout Gladiosi."

Doobleču se a vycházím z mého kupé. Za okny ještě zahlédnu zbytek prvního kraje, než i on zmizí za obzorem. Přestože by se podle čísla kraje dalo předpokládat, že bude přímo vedle kapitolu, musíme cestou tam projet většinou druhého kraje. A ten rozhodně není malý. Když jsem seděl v salónku v "hladovém domě" prvního kraje, který byl postaven pro rozloučení splátců s jejich rodinami a přáteli (dokonce jsem slyšel, že v některých krajích k tomu využívají třeba jen budovu soudu, ale moc tomu nevěřím), přišlo za mnou jen několik lidí. Můj otec, který mi poblahopřál a nadšeně mi řekl, že to je nejšťastnější okamžik jeho života, také matka, která začala tak hystericky brečet, že jí museli odvést, a nakonec má dívka Stella. Celou dobu jsme jen seděli na pohovce, drželi se za ruce a dívali se na sebe. Smutek, starostlivost, ale i vztek. To vše se dalo Stelle vyčíst z obličeje. Je tak absurdní, že ještě před pár hodinami Stella byla velkým fanouškem Hunger games. Ještě když odcházela, řekl jsem jakoby pro sebe: „Musel jsem to udělat. Už kvůli tátovi." Ani nevím, co přesně jsem tím myslel.Asi to, že jsem se dobrovolně přihlásil jako splátce.