Fake Lover 2 ✔

9x

R.I.P. Robin 😭💔

Louis

Když jsem slyšel vzlyky a bouchnutí dveří, rázem jako bych byl střízlivý. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem udělal. Vyhodil jsem ho z domu, ožral se jen kvůli tomu, že jsem mu natrhl zadek.

Prostě jsi mu ublížil... dvojnásobně.

Vstal jsem ze země a doplazil se ke vchodovým dveřím. Jet autem teď nepřipadá k úvahu, na to můžu rovnou zapomenout.

No to by jsi fakt měl, pokud ho chceš ještě někdy doma.

Vzal jsem si klíče od domu a vylezl z něho, načež jsem ho zamknul. Rozhodoval jsem se, na kterou stranu bych mohl jít, když jsem stál na konci chodníku od domu, který je napojen k tomu městskému.

Běž do prava.

Rozutíkal jsem se a když jsem se dostal na konec ulice, nastalo další dilema - kam jít?

Rovně.

Dal jsem na svoje podvědomí a intuici a šel tedy rovně. Procházel jsem kolem domu Liama, mého kamaráda, když mě napadlo, že by mohl něco vědět.

Nic neví, nechoď tam. Zkus to jinde.

Nápad jsem rychle vytřepal z hlavy a šel dál a dál. Věděl jsem, že Harry má dva dobré kamarády, ale moc se mi nepozdávalo, že by mohl být u nich.

Zdání klame.

Zayn a Niall.. Tak se jmenují. Vím, že Zayn je snědý chlapec, hnědooký a prý krásný, ale ne více jak já.
Niall je slepý. Narodil se tak, nikdy neviděl svoji rodinu a nikdy neviděl sebe. Takový typ lidí by měl existovat více.

Co to plácáš?

Lidi jako on nehledí na vzhled, je mu totiž ukradený. K lidem si důvěru budují tak dlouho, že kolikrát ji mají až po dvou letech - i víc. Harry si ho strašně váží a u něho je jeho útočiště.

Bude u něho. Zkus to.

Šel jsem dlouhou ulicí a pak zabočil k malému jedno-podlažnímu domku.

Smích... je šťastnější než s tebou.

Zazvonil jsem.

Harry

S Niallem jsme si uvařili oběd a společně ho snědli. Uklidil jsem mu v kuchyni a strašně se u toho chechtal, jelikož senou Niall kolikrát mluvil a vůbec mu nevadilo, že ke mně stojí zády.

Prouknul jsem v záchvat smíchu, když si Niall pomocí hůlky hledal cestu do obýváku a místo toho, aby prošel obloukovitým otvorem, narazil do zdi.

,,Ha ha ha." zabručel a ozval se zvonek.

,,Ni-ni, já tam zajdu." řekl jsem a když jsem došel ke dveřím a otevřel je, smích mě rázem přešel a já cítil divný tlak.

,,Louisi." vydechl jsem.

Louis

Omluv se mu. To udělej jako první.

,,Lásko.. já.. promiň mi to," vykoktal jsem ze sebe a celé tělo se mi orosilo potem.

Super, teď čekej na odpověď.

Odpovědi se mi stále nedostávalo, jen zmateně těkal očima v těch mých.

Neboj se, vyjde to.

,,Lou.. já," ozval se po chvilce. ,,Jsi opilý."

Au, to bolelo i mě.

,,Nejsem. Hned jak jsem slyšel dveře, jakobych byl nikdy nepožil alkohol."

Spisovný Louis... no Wow.. WOW.

,,Pojď dovnitř, něco ti musím říct."