Kousni mě!

V pasti

Ocitli se v malé místnosti, která by se klidně dala nazvat sklípkem. Sebastian sledoval Simonovo strachem se chvějící tělo. Byli v pasti. Jediná věc, která je dělila mezi ně a hladovými ohaři byly dveře s ochranou pečetí. Ani ta je však nedokáže udržet věčně. Díky Failově znamení nemohl Sebastian uvolnit dostatečné množství magie, která by dokázala zničit monstra z podsvětí, a Simon byl na pokraji sil. Přitiskl si ruku na čelo a klesl na podlahu. Co to udělal? Díky němu tu zemřou. Všechno přišlo na zmar. Nikdy nezastaví toho prokletého poloboha, co mu zabil rodiče. Nikdy znovu neuvidí tvář své milované sestry. A to všechno, protože je tak slabý. Vůdce upírů? Pche! Jaký to vůdce! Ti, kdo by ho viděli, by se mu dozajista smáli. Zvedl hlavu k Sebastianovi, který se snažil zbytkem své magie posílit pečeť na dveřích. Simon mu skoro záviděl...ten klid. Na čaroději nebylo vidět ani záchvěv paniky, či strachu a nejistoty. Co ale bylo vidět, byl pot stékající mu po tváři.

„Posilnil jsem pečeť, ale ne na dlouho," oznámil Sebastian. „Dávám nám maximálně deset minut, než se začneme vařit v horoucích plamenech pekla."

„Co budeme dělat?," vypravil ze sebe Simon.

Sebastian se rozhlédl po sklípku a povzdychl si.

„Nu, máme celkem tři možnosti. Buď se necháme chytit, nebo se tu upijeme k smrti a vyhneme se tak peklu."

Simon pozdvihl obočí. Kdyby nebyli v tak vážné situaci, alkohol by mu přišel k chuti. Zrovna teď však neměl na víno náladu.

„A co třetí možnost? Říkal si, že máme tři možnosti."

„Pravda."

Sebastian otočil hlavu a zadíval se do Simonových očí.

„Co?," podivil se Simon, který pod jeho pohledem znervózněl. „Já nic nezmůžu, to přeci víš. Všechny síly jsem vynaložil na toho vlkodlaka před kostelem. Dokázal bych je přemoci, ale to bych potřeboval..."

„Krev," dokončil za něj Sebastian tiše.

Simon mlčel a pak mu došlo, co má čaroděj v plánu.

„Ne," vydechl. „Tobě přeskočilo! To neudělám!"

„Takže, tu chceš zemřít? Nezdá se, že bychom měli, kdo ví jak na výběr."

„Ale krev čaroděje...."

„Je mnohem silnější, než obyčejná krev. Proč váháš?"

Simon otevřel ústa, ale nevyšla z nich žádná slova.

„Proč váháš?," zeptal se ho znovu, tentokrát s dosti ostrým hlasem.

Simon vyskočil na nohy a chytil Sebastiana za ramena.

„Protože bych ti mohl ublížit!," vyrazil se sebe a čaroděj vykulil oči. „Ti, komuž jsem pil krev...nikdo nepřežil. Když začnu, nedokážu přestat, chápeš?"

Sebastian neříkal nic, jen si začal rozvazovat kravatu a odsunul si límec od krku. Pak se usmál.

„Jsem nejsilnější čaroděj z České republiky," pravil. „Zažil jsem i horší věci. Proč si myslíš, že čarodějové žijí tak dlouho? Není, je lehké zabít a už vůbec ne něčím tak primitivním, jako chudokrevností."

Simon poodstoupil. Nemohl! Sebastian je jediný člověk, kdo ho drží při smyslech. Nemůže přijít o někoho...koho miluje. Znovu ne. Nemohl si však pomoci. Slyšel krev, pulzující v žilách, cítil její sladkou vůni. Otevřel ústa a vycenil tesáky. Hned je však zandal zpátky a odtáhl se. Náhle ho však Sebastian přitáhl blíž a políbil ho. Simona jeho konání překvapilo, ovšem poddal se. Pak se Sebastian naklonil nad jeho ucho.