Tam a zase zpátky

1.part

,,Si děláš srandu!" Zaječela Clara. Stála uprostřed temného lesa. Celá podrápaná a z některých ran jí tekla i krev. Nevěděla kdeje a co se jí stalo. Jedno věděla určitě :Pokud se dožije dnešního rána bude to zázrak a ona bude zachráněna. A tak začala honička na život a na smrt.

Popadla nejbližší klacek a vydala se na cestu. Na cestu, kdy ji bude obklopovat hrůza, strach a .... démoni (a možná i nějaký ten anděl strážný)!

Stále přemítala jak se sem dostala. Nakonec dospěla k názoru že byla unesena. Málem si ani nevšimla sovy, která se proti ní s hlasitým zahoukáním rozlétla. Prudce se po ní ohnala klackem a odehnala ji. Oddechla si. Byla to přece jen normální sova, ale něco v těch očích, ten záblesk co spatřila, tu hrůzu. To v ní zůstane navždy.

Uslyšela hukot vody.Myslela si že je zachráněna. Štastně se vrhla dopředu, ale když došla k řeci. Její oči potemněli. Řeka byla moc prudká na to, aby ji mohla přeplavat a nikde nevyděla ani most. Byla v pasti! Jak se odtud dostane!

Byla hluboká noc a tak kolem půlnoci. A ona stála uprostřed nějakého cizího lesa, který navíc byl strašidelný a kdo ví co  v něm žije za ohavnosti! Měla sto chutí začít brečet, ale to nemohla dopustit. Kdyby tady zkejsla ještě o pár minut víc a nadělala randál. Přihnalo by se sem nějaké odporné zvíře a s nějvětší pravdě podobností by ji zabilo.

Bože čím si ona tohle vysloužila! Musela jít, musela utíkat, ale před čím vlastně? Co tady vůbec dělá a jak se sem dostala? Tyhle a další možné a nemožné věci se jí honily hlavou.

Konečně rozhýbala nohy a rozhodla se tedy vydat po proudu řeky. Občas musela přelízt nějaký kmen a malé dotěrné větvičky jí škrábali. Jednou nebo dvakrát se zachytila o trn, který jí rozdrásal kalhoty a i kůži do krve.

Po pár hodinách nebo to byli minuty ? - se prudce ochladilo a Claře se zdálo jako by ji ten slizký studený vítr olizoval.

Konečně došla na nějakou louku a v tu chvíli jí došlo že se vydala špatným směrem. Okolo louky se rozkládal tmavý a hustý les. Něco jí však na louce zaujalo! Skoro uprostřed louky vyděla bílou -no co to vlastně bylo, připomínalo jí to tričko. A to něco se hýbalo!

Pokračování příště :D