Tam a zase zpátky

2.part

Prudce se nadechla a pomocí klacku se vydala k tomu bílému tričku.

Nádech, výdech. Nádech, výdech.

Pomalými kroučky se blíží k tomu živému, co se hýbe. Občas se to zavrtí a brzy už je jasné, že to je člověk a k tomu všemu kluk, tak přibližně ve věku Clary.

,,Hej.“ Křikne s notnou dávkou strachu v hlase. Znovu se porozhlédnu okolo. Na nebi září (p.a. ano vím že Měsíc nezáří) Měsíc. Úplněk! V dálce je slyšet zavytí a nelze určit jestli psa nebo vlka. Ozve se zaštěkání srnce a podél paloučku se prožene králík. Zdá se divné že tady vůbec něco žije!

Ten kluk se znovu zavrtí a pak najednou otevře oči a zběsile se vyhoupne na nohy. Podívá se prvně na Claru, pak kolo sebe  a následně začne ječet, tedy spíše nadávat.

Clara na něj jen tak vyjeveně kouká.  Ten kluk jí konečně začne věnovat pozornost. Prohlédne si ji od hlavy k patě.  ,,Kdo jsi?“ Ozve se z jeho úst otázka. 

Nespokojeně se po jeh otázce ošije. ,,Člověk." Odpoví úsečně a v rámci možností se zašklebí. Musí přiznat že je docela hezký, ale potkat ho zrovna ted to nevěští nic dobré.

Na jeho tvářích se též rozlije pobavený úšklebek. ,,Takže člověče já jsem John." Poví a pak se znovu rozhlédne okolo. ,,Předpokládám že tušíš kde jsi?" Zeptá se jí a ona vytvaruje ústa O.

,,Ne, naprosto netuším kde jsem." Oponuje mu a vůbec netuší na co naráží. Pátrá v paměti co by jí tak mohlo pomoct, ale nic ji nenapadá.

Zato on se zatváří překvapeně. ,,Jsi v Aréně smrti (zklamu vás není to o Hunger Games)" Pak se dramaticky odmlčí. ,,Psali už o ní přece v novinách. Vždycky někoho unesou. Ten se pak tady potuluje a nakonc skončí na kraji lesa mrtví. Ještě nikdo to tu nepřežil."

Tak nejprve se omlouvám za dlouhou odmlku a také za chyby. Vím že tahle kapitola je o ničem :D jinak votes a koment potěší :)

p.s. v médiích je hlavní hrdinka