15.

301 14 0
                                    

Musela jsem jít za ním ke stolu. Seděli tam i další kluci.

,,Dobré rano, co si dáte?" Hlas se mi klepal jako nikdy. Snad mě pozná.. A nebo radši ne.

Ale asi mě poznal. Nemohl vydat ani hlásku, jen na mě koukal s otevřenou pusou.

Ostatní si už objednali, zbývala řada na něm. Kluci do něj drbli tak moc,že mi sletěl k nohám.

Všichni se smáli, jen my dva ne. A potom mi jen potichu šeptl objednávku...

,,Jednu silnou kávu a přijetí omluvy.."

Unbroken ✔ (Short story, CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat