14 dní na táboře

2.den

Ráno jsem se probudila okolo sedmé hodiny. Holky ještě spaly a já se pomalu začala oblékat. Po chvíli se probudila i má spolubydlící Kattie, chvíli jsme si povídaly a já se dozvěděla, že když byla malá tak její rodiče měli autonehodu a nepřežili to. Bylo mi jí líto i v jejích očích byla vidět lítost a tak jsem si sedla k ní na postel pohladila ji po zádecha objala. Mile se na mě usmála a já jí úsměv oplatila.  Chvíli jsme tam ještě jen tak seděly a pak jsme se rozhodly, že probudíme Anett a Emmu, protože za nějakých deset minut měl být budíček a my chtěly, aby se také stihly obléknout.

Po snídani, když jsme se vraceli do chatek, jsem zahlédla šedé přijíždějí auto ze kterého vystoupil středně vysoký hnědovlasý kluk. Zůstala jsem stát na místě a prohlížela si ho. Najednou se na mě podíval a naše pohledy se střetly. Dívala jsem se na něho a on se na mě usmál. Měl tak krásný úsměv. ,,Emily, pojď" zavolaly na mě holky a já se otočila a šla jsem směrem k nim.

  ,,Proč si tam tak stála" zeptala se mě Anett. Já jen pokrčila rameny."Nevíte co budeme dělat dneska odpoledne" pokusila jsem se změnit téma a vyšlo to. Byla jsem ráda, že se mě už neptají.

Stojíme na nástupu. ,,Teď si všichni sníte jogurt a pak se tu znovu sejdeme a já vám řeknu pravidla naší první táborový hry", když to Jack dořekl všichni se pustili do své svačiny. Když jsem šla odnést lžičku a vyhodit prázdný kelímek od jogurtu, tak jsem do někoho omylem narazila. ,,Promiň, moc se omlouvám" řekla jsem a podívala se do koho jsem narazila. Stál tam ten nový kluk, který dneska přijel. ,,To nic. Jak se jmenuješ?" zeptal se. ,,Emily a ty" s úsměvem jsem se na něho podívala."Moc hezké jméno. Já jsem Kyle" také se na mě usmál. Měl krásné modré oči, kterými si mě prohlížel. ,,Už musím jít určitě se ještě dneska uvidíme tak zatím" řekl a odešel. Já jsem ještě chvíli nehybně stála na místě. Pak jsem se, ale otočila a odešla do chatky.

Po chvíli nás Jack zase svolával. Došla jsem na nástup před jídelnou a zařadila se do svého týmu. Většina lidí už tam čekala. Po chvíli přišel i Kyle, který si stoupl za mě. Otočila jsem se na něho a dívala se do jeho krásných očí. "Kolik ti je?" vydala jsem ze sebe. Byla jsem na sebe trochu rozzlobená, že jsem nevymyslela lepší otázku. ,,osmnáct" odpověděl a pousmál se na mě. ,,A tobě?"zeptal se.  ,,Mně je sedmnáct" taky jsem se usmála. Teď jsme se na sebe dívali a nikdo nic neříkal. Cítila jsem jak se začínám červenat. Najednou nás, ale Jack přerušil a začal vysvětlovat pravidla hry. Otočila jsem se tedy směrem k jídelně a poslouchala, co nám říká. Hra spočívala v tom, že jsme museli vyluštit takovou šifru, kde se skrýval název jednoho místa v táboře, tam jsme museli běžet. Měla tam být ukrytá mapa, podle které jsme se měli dostat k pokladu. Tým, který poklad první najde vyhrává.

Jack odstartoval hru a my jsme dostali papír se šifrou. Bylo to docela těžké a my jsme s vyluštěnou šifrou vyběhli jako druzí. Každý tým měl mapu schovanou na jiném místě, takže nevadilo, když jiný tým viděl, kam běžíme.
Mapu jsme našli rychle a už jsme jenom potřebovali podle mapy běžet k pokladu. ,Mám ho" zakřičel někdo z týmu. Myslím, že se jmenoval Lukas. Vzali jsme poklad a běželi do cíle za Jackem, který nám oznámil, že jsme vyhráli a můžeme si krabici s pokladem otevřít. V krabici byly různé bonbóny a sušenky, které si rozebraly hlavně mladší děti.

Sedím na své posteli a čekám na oběd. Holky před chvílí odešly do té místnosti a já tu zůstala sama. Nevadí mi to, alespoň můžu napsat dopis domů. Když jsem konečně našla papír, tužku, obálku a poštovní známku, mohla jsem začít psát.

Napsala jsem pár slov, když slyším někoho klepat na dveře. Zvednu se z postele a jdu ke dveřím. Otvírám je a vidím za nimi stát Kyle. Úplně se mi zastaví dech. ,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se ho. ,,Jen jsem se chtěl zeptat jestli se nechceš jít projít". Chvíli přemýšlím, ale pak přikývnu. Stejně se tu už začínám nudit říkám si sama pro sebe. On se pousměje a zavře za mnou dveře. Chvíli se procházíme za chatkami. ,,Řekni mi něco o sobě" poprvé asi za 5 minut někdo přeruší ticho. ,,Jak už víš jmenuji se Emily Conley. Je mi sedmnáct let. Mám mladší sestru. Jsem ve druháku. Na táboře jsem poprvé." začala jsem říkat vše co mě napadlo. ,,Co ráda děláš" zeptal se mě. "Zabývám se už několik let atletikou. Ráda zpívám a občas i tancuji a ty? Taky mi řekni něco o sobě" ,,A co chceš vědět?" zeptal se s lišáckým úsměvem na tváři. ,,Máš nějaké sourozence?" zeptala jsem se. ,,Mám mladšího bratra, s kterým jsem se už dva roky neviděl, protože rodiče se rozvedli a táta si vzal bratra sebou někam do Jižní Ameriky, a proto jsem se s ním tak dlouho neviděl"řekl smutně. ,,To je mi líto" řekla jsem s lítostí v hlase. On se na mě jemně pousmál a přiblížil se blíže ke mně. Cítila jsem své srdce hlasitě být, jak ještě nikdy v životě. Kyle se ke mně pomalu přiblížil,ale najednou nás zavolal Jack a my museli odejít na oběd.

Máme tu druhou kapitolku, která má přes 900 slov. Doufám, že se líbí a omlouvám se za gramatické chyby a překlepy.

Eliska123a