14 dní na táboře

Ztraceny

Jídelna je taky velice prostorná. Sedím u jednoho stolu společně s Kattie, Emmou a Anett. Celou dobu si o něčem povídají, ale já je nevnímám, ohlížím se po místnosti a snažím se najít Kyla , když ho konečně spatřím, jak vchází do dveří, tak si ho prohlížím, něco se mi na něm nezdá, vypadá smutně, když se na něho ještě víc zaměřím všimnu si jeho oka pod kterým má velkého monokla. Najednou se na mě podívá. Já se snažím, co nejrychleji uhnout pohledem.
,,Emily, je ti něco?" volá na mě Anett. Otáčím se k ní a záporně kroutím hlavou. ,,Ne jsem v pohodě, co by mi mělo být?" ptám se.
,,No, já nevím akorát, že celou dobu nějak nevnímáš a rozhlížíš se po jídelně" řekne a já se na ní podívám nechápavým pohledem. V tu chvíli začne Jack něco říkat o dnešním odpoledním programu a tím mě zachrání od výslechu Anett.

Po obědě vycházím z jídelny a jdu do chatky, ale najednou na mě někdo volá: ,,Emily počkej", otáčím se a vidím Kyla jak za mnou běží. ,,Teď máme odpolední klid, nechceš jít k bazénu?" ptá se mě. Chvíli přemýšlím, ale pak přikývnu. Je velké horko a tak bych tam stejně šla. ,,Tak za 5 minut u bazénu" říká a odchází.

~~~
Přicházím k bazénu s mou oblíbenou knihou a začínám si číst. Přečtu pár slov a najednou mi někdo vytrhne knihu z rukou a bere mě do náručí. Je to Kyle. Začínám hlasitě křičet: "Pusť mě, dělej". Snažím se dostat z jeho sevření, ale nejde to. Dojdeme ke kraji bazénu."Néé prosím ne" křičím, ale nepomáhá to. Společně se mnou skáče do ledového bazénu.
Když se konečně vylovím, nemůžu se pořádně nadechnout. Všichni okolo se smějí, ale mně k smíchu není. Rychle vylézám z bazénu a jdu rychlím krokem k chatce, kde se následně převlékám do suchého oblečení. Jsem na něho tak naštvaná, ale když nad tím  přemýšlím, tak je to docela k smíchu.
Lehám si do postele a snažím se na to zapomenout.

~~~
Slyším pískání, které mě probouzí. Zajímalo by mě, jak se mi vůbec povedlo usnout a jak dlouho jsem spala. Rychle vylézám z postele a vybíhám z chatky. Většina lidí už tam stojí, i na holky z chatky a Kyla.
Jack vysvětluje nějaká pravidla hry, ale já to moc nevnímám. Přemýšlím, jak to Kylovi oplatit.
Emma do mě strčí ,, Budeme spolu?" Zeptá se mě a já vůbec netuším o čem mluví, ale přikývnu. Ostatní se pak taky nějak rozdělí a Jack se zeptá: ,,jste všichni připravení?"
Emma si všimne, že jsem úplně mimo a začne mi vysvětlovat pravidla: ,, Úkolem hry je se dostat nahoru do lesa bez toho, aniž by nás vedoucí chytili. Budeme mít spolu svázené nohy. Pokud nás, ale někdo z vedoucích chytí tak jim jedna z nás odevzdá praporek, když už ani jedna  z nás nebude mít praporek, tak jsem prohrály a musíme se vrátit zpátky do tábora a tam počkat na ostatní. Chápeš?" Odkývala jsem jí, že ano. V tu chvíli Jack zapískal a všichni se rozeběhli.
Chvíli nám trvalo než jsme se naučily pořádně chodit. Cesta do lesa vedla do kopce a tak to bylo ještě složitější.
Blížili jsme se k blátivému potůčku. Snažily jsme se ho opatrně přejít, ale najednou jsme si všimly jednoho vedoucího poblíž a obě jsme prudce zatáhly. Já jsem to, ale bohužel neustála a spadla jsem do potůčku, tím se mi podařilo tam stáhnout i Emmu. Obě jsme se snažily udržet v  klidu, i když to nebylo moc lehké.

Když se nám konečně povedlo potůček přejít, tak jsme se rozhlížely jestli po nás někdo nejde. Nikoho kromě Kyla s jedním klukem, kterého nevím jak se jmenuje a ještě jedné dvojice za námi jsme neviděly.

Vydaly jsme se zase na cestu. Šly jsme dlouho a už jsme nikoho neviděly. Napadlo nás, že jsme se mohly ztratit.Rozhodly jsme se rozvázat si nohy a pokusit se najít správnou cestu.

Začínalo se stmívat a my jsme pořád byly v lese. Začínaly jsme se bát a měly jsme velký hlad. Všechno okolo nás bylo najednou tak děsivé.

,,Mně se chce spát a mám hlad" řekla jsem a podívala se na Emmu. ,, Mně taky" řekla a opřela se o mě. Ještě jsem se rozhlížela a snažila se najít nějakou cestu, ale nic. Všimla jsem si malého potůčku, který tu protékal. Sehnula jsem se a napila se, Emma udělala to samé.

,,Koukej můžeme se jít zeptat tam" řekla jsem a ukázala na malou chaloupku poblíž nám. ,,Tak jo, myslíš že je to bezpečné?" Zeptala se Emma. Já jsem jenom pokrčila rameny a  vydala se k chatce.

Ze slušnosti jsem zkusila zaklepat, ale nikdo neodpověděl. Řekly jsme si tedy, že tam asi nikdo nebude a otevřely jsme dveře.
Vevnitř to bylo prázdné a prostorné. ,,Co tady přespat a zítra pokračovat v cestě?" Zeptala se Emma. Já jsem chvíli přemýšlela, ale nakonec jsem přikývla, stejně jsme neměly jinou možnost. A tak jsme si lehly na zem a snažily se usnout. Obě jsme měly hlad, ale nedalo se nic dělat.
Všude se ozývaly strašidelné zvuky a my se bály.

Ahoj, máme tu další kapitolu. Doufám, že se bude líbit a omlouvám se za chyby. ❤

Eliška123a