„Neodjížděj !"
„Zlato, už je to rozhodnutý, prostě jedu a konec."
„Takže už ti to nerozmluvím ?" Podívala se na mě a měla slzy v očích.
Přišel jsem k ní, objal ji a řekl jsem; „Budu tam jenom dva roky, potom se vrátím a budeme zase spolu"
Vzlykla, utřela si oči a povídá; „A co když se ti něco stane ? Co když tam zemřeš a já už tě nikdy neuvidím ?"
Zahleděl jsem se jí do očí, utřel jí slzu a řekl; „Mě se nikdy nic nestane, o mě neměj strach. A jako důkaz ti dám tento náhrdelník." Sundal jsem si ho z krku a dal ho Elisabeth se slovy; „Když ho budeš nosit, nic se mi nestane."
„Dobře, budu ho nosit a budu se za tebe každý den modlit, ale slib mi, že se za ty dva roky vrátíš."
„Ano, slibuji, že za dva roky tady budu znova sát."
Jakmile jsem to dořekl, vzal jsem si věci, políbil Elisabeth a šel jsem na loď. Odplouval jsem od mojí milované ženy a od mého domova.
ČTEŠ
Assassin's Creed
FanfictionPříběh bude vyprávět o muži jménem Edward Kenway, kterého potká velmi zajímavý osud. Štěstí, láska, smutek, zášť. Všechny tyhle pocity ho v tomto příběhu potkají. Zaplete se i do něčeho, co je nad jeho chápaní a přidá se k jedné z válčících stran.
