Moje osudové slovo. Slovo, které dělá problém milionům filozofů a má různé odpovědi. Existuje něco perfektního? Je těžké hledat odpověď v ničem. Možná, že každý má něco, co je pro něj perfektní. Ale i kdyby každý něco takového měl, bylo by to doopravdy perfektní? Někdo například miluje koně, protože jsou perfektní, no já ne. Co se na nich může někomu líbit? Jejich nezávislé, ale milující chování, nebo ten pocit, že jste blízko k létání? A co tahle doba? Může být pro někoho perfektní? A proč by vlastně nemohla? Nezávislý život, zvyšující se zaměstnanost, vysoká gramotnost a krása okamžiku. Za to zase nechutné odpady, hluk a nevážení si životů. Může vůbec tohle být perfektní? Jak už jsem zde psala pro mě velmi krásné spojení. Krása okamžiku. Třeba je tohle odpověď na slovo perfektní. Právě teď u mě tady je krásný večer. Slunce se pomalu vleče dolů, v rybníce skákají ryby, kolem prolítá přímočaře letadlo a ptáčci řvou, jakoby měli nevyčerpatelné hlasivky. No nezní to krásně? Možná že ano když pominu, že mi to slunce svítí do obličeje a nevidím téměř nic než oranžové fleky, slyším kolem štěkat psy, navíc není celkem vůbec teplo, mám štípanec na zadku od komára, v povzdálí někdy slyším hlasy lidí a mám plnou hlavu nevysvětlitelných otázek, nápadů a plánů, a proto se stále zasekávám. A ano možná tohle bude znít divně, ale líbí se mi to. Líbí se mi mít na zadku štípanec a v hlavě plno blbostí a přitom vidět všude fleky. Líbí se mi i ten štěkot psů, který se míchá se zpěvem ptáků a lidskými hlasy. Líbí se mi to, protože tady poklidně sedím a snažím se vypsat a shromáždit si myšlenky a kašlat na vše jiné. Takže ano tenhle okamžik je pro mě perfektní. Možná, že nikdy nenajdete nic dokonale perfektního, jako je třeba ideální postava, partner, rukopis, přátele, nápady a perfektní odpověd. Ale když se soustředíte na ty hezké, dobré, správné věci a pominete ty špatné, které vlastně v té chvíli neexistují, je to prostě perfektní.
