Znal jsem jednu holčičku,
milovala chviličku.
Napadla ji temnota,
zaplnila prázdnota.
Nosila jen masku,
nevydala hlásku.
Radši jenom mlčela,
nechtěla být zmlácena.
Krutou ránou života,
zůstala s ní samota.
Přibyla ji pouta,
prošla její lhůta.
Kde je ta spravedlnost,
která všechno v dobré obrátí.
A co ta trpělivost,
která dívku pohltí?
Vzpamatuj se, holčičko,
nejsi malá, zlatíčko.
Spoléhej jen na sebe,
bude ti potom lépe.
