Obchodník

JÁ JSEM TADY PÁN

Nevěděla jsem co se mnou bude, už jsem si nebyla ani jistá tím kdo je Vadim.

{POHLED ANDREI}

Najednou se otevřely dveře, měla jsem hrozný strach, protože v nich stál Vadim. Přibližoval se pomalu ke mě, byla jsem strašně vyděšená, ale nemohla jsem nic dělat. Přibližoval se ke mě. Rozvázal mi ruce i nohy, chytil mě za ruku a hodil mě na zem. Odplazyla jsem se do rohu té tmavé místnosti a objala si rukama nohy. Přišel pomalu ke mě chytil mě jednou rukou ruce a druhou bradu a díval se mi upřeně do očí. Ani nemrkl a jen se díval. Zvednul mě ze země a zase mě někam odvlekl. Škubnutím jsem zastavila sebe i ho, bohužel mě stále držel, zakřičela jsem ,,Co po mě chceš a co se mnou chceš dělat?'' Jak mile jsem dokřičela tak mě chytil pod krkem a pomalinku mě vytáhl po zdi tak, že jsem nedostala na zem a začala se dusit.

{POHLED VADIMA}

Ani nevím, proč jsem tam šel. Vyděl jsem tam Andreu se strachem v očích. Přišel jsem pomalu k ní, rozvázal jí ruce a nohy, chytil jsem ji a hodil sní o zem. Nic neřekla, jen se odplazila do rohu místnosti a objala si nohy. Vyděl jsem, že je už dost vystrašená, ale mě to nestačilo. Přišel jsem co nejblíž k ní a nahnul se k ní tak, jako bych ji chtěl políbit a jedním prudkým pohybem  jsem ji chytil pod krkem a vytáhl ji pozdi tak, že ztratila pevnou půdu pod nohama a začala se dusit. Chvíli jsem ji tam podržel, ale pak jsem ji pustil a ona spadla na zem, byla jako hadrová panenka, se kterou si můžu dělat co se mi zlíbí. Brečela, zvlikala a byla trochu poškrábaná a na rukou a nohách měla modřiny z toho jak byla spoutaná.  Zakřičela na mě ,,Co po mě Vadime chceš a co se mnou chceš dělat?'' já ji na to klidným hlasem řekl ,,To ještě Andrejko nevím, ale neboj ty budeš první která se to dozvím, o to se postarám, neboj." Přiblížil jsem se k ní a chytil ji pod krkem  a pomalink ji táhnul ke zdi, aby si trochu odřela záda a aby se trochu přidusila. Držel jsem ji ve vzduchu asi 3 minuty, kopala nohama a snažila se odtrhnout mou ruku, buhužel ji to bylo zbytečné, protože takovou sílu ona nemá.  Pustil jsem ji, sesypala se na zem a brečela. Já ji do ucha pošeptal to ještě nebilo to nejhorší neboj". Byla strašně  vyděšená a to jsem potřeboval, aby věděla čeho jsem schopný a aby věděla kdo tu velí.

{POHLED ANDREI}

Mám z Vadima strašný strach, ,,Co se mnou chce dělat?‘‘ Hlavou se mi honili myšlenky, že mě zabije, zbije a že mě bude mučit, vlastně on už mě mučí ,psychicky mám strach. Najednou jsem zase slyšela jak se otvírají dveře a ano zase v nich stál Vadim, ale tentokrát to nevypadalo, že mě zbije v rukách držel starou matraci, deku, vodu a půlku chleba. Všechno hodil na zem, neřekl ani půl slova a odešel. Bylo to zvláštní takhle se nikdy nechová.

{POHLED VADIMA}

Jakmile jsem odešel a zavřel za sebou dveře šel jsem si připravit jídlo a pustit telku. Ležel jsem a díval se na správy, ale něco mě zarazilo o Andrei ani slovo, to je dobrá  pro mě, to znamená, že nemusím nikam spěchat takže tadymůže zůstat, to znamená, že ji musím zanést něco dolů a otráveně jsem vzdychl. Podal jsem nějakou starou matraci, deku a ještě nachystal flašku z vodou a kousek chleba aby v tom sklepě nechcípla na podchlazení, dehydrataci a vyhladovění. Šel jsem dolů vypadala vyděšeně, tak aby nebyla když jsem ji uškrtil. Položil jsem matrici, nato dal deku a vedle vodu.
-----------------------------------------------------------
Další kapitola je tu doufám, že se bude líbit
ZANECH
HVĚZDIČKU
KOMENTÁŘ
popř. MĚ ZAČNI SLEDOVAT

A ahoj