Na křídlech minulosti✔

6)

Nejspíš jsem mezi tím úplně zapomněla zmínit, že jsem nemocná.
Došla jsem tedy raketovou rychlostí šneka ke dveřím a očekávala Sebastiana.
Ale za dveřmi se objevil někdo úplně jiný. Mamka s taťkou a Johnem s úsměvem stáli a s nadšením sledovali můj překvapený výraz.

,,Ahoj Emmo!" Spustil táta.
,,Ahoj tati." Objala jsem tátu a samozřejmě se přivítala i s ostatními členy rodiny a pozvala je dále.
,,Babičko, dědečku, Johne!!!" Ozval se šťastný křik Rosie.
S takovou tou dětskou radostí se rozběhla do náruče mému tátovi a mamce. Poté se individuálně věnovala Johnovi, který si s ní hrál a různě s ní dělal letadélka a tak. Však znáte takové to dětské blbnutí.

Uvařila jsem kávu a čaj, podle toho, co kdo chtěl. Na stůl jsem položila bábovku, kterou jsem včera pekla.
Sotva jsme se všichni usadili ke stolu se ozval znovu zvonek.
Vzhledem k času jsem už tak nějak tušila kdo to asi tak může být.
Vstala jsem tedy od stolu a šla znovu otevřít.

Pohled Sebastiana

Vzbudil jsem se brzy ráno, asi tak v 5 hodin a přemýšlel, co bych tak mohl podniknout.
Rozhodl jsem se, že bych někam mohl vzít Emmu a Rosie.

Asi po hodině mě napadlo jedno úžasné místo, které jsem jako malý zbožňoval.
Přesně řečeno zoologická zahrada.
Rosie by se tam mohlo líbit. Jsem si na 99 % jistý tím, že ji Emma do zoo určitě vzala, ale tam se dá přeci chodit stále, nebo ne?

Vzal jsem tedy svůj mobil a napsal Emmě SMSku, kterou jsem měl v plánu odeslat až za půl hodiny možná hodinu.

Usmál jsem se, když jsem nad představou, jak vždycky Emma vypadala po ránu.
Ona byla nádherná za každé situace, ale ráno byla tak strašně rozkošně roztomilá, možná až neuvěřitelně..
Když spala vypadala jako miminko.
Někdy se ze spaní usmívala nebo něco povídala. Někdy zase skoro jako náměsíčná chodila buď po našem nebo jejich domě a druhý den o tom ani nevěděla.
Tak moc jsem ji miloval...

Vstal jsem z postele, převlékl se, ustlal svou postel a vydal se po schodech potichu do kuchyně pro něco k snědku. Snažil jsem se při tom nevzbudit Rachel a rodiče.
Rachel chvilku po tom, co jsem si namazal chléb máslem, následně ho pomazal medem a uvařil si zelený čaj přišla do kuchyně také.

,,Vzbudil jsem tě?"
,,Ani ne. Dobré ráno, Sebastiane." Odpověděla mi ještě rozespalá Rachel.
,,Dobré ráno. Chceš uvařit čaj?"
,,Ne děkuji. Dám si kakao." Mrkla na mě sestra a její únava se v momentě vytratila.
,,Tak to si dej. Dneska půjdu do zoo."
,,Sám?" Zeptala se podezřívavým úšklebkem.
,,Jo jo. Sám."
Samozřejmě mě doma učili, že lhát se nemá. Nedalo by se tohle přidat k té milosrdné lži? Ano já vím, že ne. Ale tak zkusil jsem to.
,,Mohu jít s tebou?" Stále na mě koukala ne zrovna příjemným pohledem.
,,No... Já bych raději sám a-"
,,Že pozastavuji Emmu a Rose. Dlouho nebyly doma."
,,Tak oni mají doma asi už jinde..."
,,Ha!!! Takže tam jdeš s něma?"
,,Jo jdu, ale-"
,,Žádné ale. Jen tak mimochodem John má opět přítelkyni." Naštvaně podotkla a já jsem spatřil ty její žárlivá kukadla.
,,Však ono ho jednou trkne, že jseš do něj zamilovaná." Posměšně jsem si do ní rýpnul.
,,Blbče." Bouchla mě do ramene, jenže ona nemá zas takovou sílu, takže to jaksi nebolelo.

Dojedl jsem svou bohatou snídani, umyl se, vyčistil si zuby, obul se a znovu vyrazil na cestu autem k Emmě.