Summer with My Love

-13-

„Už tam budem?" Zeptám se, jako malé, nedočkavé dítě. „Jo, jo za chvilku jo, ale nevím jak velká ta chvilka bude..." Zašklebí se Caleb. „Nedělej si ze mě srandu. Sám jsi říkal, že to tu znáš, takže mi můžeš říct jak dlouho ještě půjdeme." Navrhnu mu. „Stačí, aby jsi se pořád nekoukala na toho úžasného člověka vedle tebe a věděla bys to sama," zachichotá se, já se otočím dopředu a uvidím velký nápis MIMI ŠÉF, již od 30. června v letních kinech. Přijďte se kouknout i vy!

„My jdeme na Mimi šéfa?" Rozzářím se. „No... měli bysme," poznamená a dodá,„Ty na něj nechceš jít?" „Nechci jít? Jsi se zbláznil? Trailery na tohle jsem viděla asi milionkrát a moc se mi líbily, takže tam rozhodně chci jít!" Nadšeně mu odpovím. „Tak to si budeme muset přichvátnout," poznamená Caleb a já znejistím. „Nechceš říct, že vidíš nějaký problém v tom, tam jít, že ne?" Chci se ujistit. „No... my totiž nemáme lístky." Řekne s naprostým klidem. „To si jako děláš srandu!?" Vyjeknu. „A jak jsi se sem jako chtěl dostat?" Dodám rozčíleně. „Lístky se prodávají i tady, ale jelikož nám ujel autobus, tak nevím, jestli je tady ještě budou mít," vysvětlí. „No tak se pojď asi kouknout ne?" Nečekám na odpověď a vydám se k něčemu, co vypadá jako pokladna, ale když k ní přijdu, zjistím, že zde nikdo není a podle času na hodinách už film dvacet minut běží.

„Cale?!" Zavolám, „Můžeš mi říct, co jako plánuješ, když už film 20 minut běží?" Zeptám se ho. „No... Je to úplně jednoduchý..." Spustí.

-----

„Připravená?" Ujistí se Caleb a odběhne na druhou stranu keře před letním kinem. „Připravená," ujistím ho, naposledy se upravím a dokulhám směrem ke vchodu, kde stojí svalnatý chlápek. „Dobrý den," slušně pozdravím a napřímím se, aby více vyniklo mé poprsí. „Je mi to velice trapné, že vás musím vyrušit z vaší práce, ale něco jsem si udělala s nohou a nemohu na ní skoro došlápnout," udělám bolestný škleb. „To vám vůbec nemusí být trapný slečno," oznámí mi chlápek a dodá, „Ale jak já vám můžu pomoct?" Zeptá se. „Potřebuji, abyste mi to nečím obvázal a popřípadě namazal," cudně sklopím oči a chlápek odpoví, „To bych pro vás moc rád udělal, ale mám tu menší práci," vysvětlí. „Prosím vás. Film už začal. Všichni ví, že u vchodu stojí tak mužný a silný chlap jako jste vy a je jim jasné, že by neproklouzli. Takže když na minutku, možná dvě zmizíte, nic se nestane," ujistím ho a sleduji jeho reakci, která je, jak jsem potřebovala.

„Tak pojďte, ale rychle!," svolí a já se rozejdu za ním k budově a ukáži vztyčený palec na Caleba za křovím nedaleko od nás. „Tak," řekne a odemkne dveře od budovy. Najednou mi začal tykat, říkám si pro sebe. „Pojď se mnou dovnitř." „Já počkám tady venku a až mi to obvážete můžeme jít dovnitř," navrhnu a mrknu na něj. „Dobře, počkej tady," oznámí mi a vejde dovnitř. Já neváhám a jakmile zmizí za rohem rychle zavřu dveře, dvakrát otočím klíčem a vytáhnu ho z klíční dírky.

„Dobrá práce!" Pochválí mě Caleb. „Mohla bys být profesionální balička chlapů. Byl z tebe úplně hotovej! Jde ti to vážně skvěle. Bez tebe bych se tam nedostal."Dodá a já si v duchu řeknu. Kdybys věděl hochu... Ale nahlas se tvářím, jako že balení chlapů je moje každodenní praxe.

S Calebem vejdeme vstupní branou a pro jistotu se usadíme před dva rodiče s dětmi, kdyby se náhodou dostal ven, aby nás nezahlédl.

Snažím se všemi buňkami soustředit na film, ale mám dojem, že mě poslouchá jen jedna a ta je napůl odumřelá. V Calebově blízkosti mi jednoduše nejde soustředit se na okolní svět. Vnímám jeho blízkost naprosto celým tělem. Cítím a i vidím, že se na mě během prvních pěti minut koukl asi desetkrát, což by mě mělo těšit, ale na druhou stranu... Jsem nenamalovaná, mám rozcuchané vlasy a určitě jsem celá červená. Takže to, že se na mě kouká mě spíše nervuje, než těší.

„Takovejhle brácha, kdyby se mi objevil doma, to bych asi nepřežil," zasměje se Caleb a já tak trochu nevím, co mu mám na to odpovědět a tak jen přitakám, „Já taky ne." A už se snažím začít se konečně soustředit na Mimi šéfa, když zahlédnu několik holek, asi tak osmnáct, jak stojí vedle naší řady a neustále se po nás ohlíží.

„A ty jeho vlasy! Je boží! Dokonalej!"Slyším neustále štěbetat a Caleb by musel být asi hluchý, aby je neslyšel taky, ale dělá, jakože nic, tak proč by něco říkal, když si může na sebe vyslýchat samou chválu.

Snažím se na ně nesoustředit, ale když jedna prohodí, „No, to je fakt. Tahle mu nemá nic nabídnout, se na ní koukni," už to nevydržím, zvednu se a chci odejít, ale Caleb mě chytne za zápěstí. „Přeci je nenecháš vyhrát," řekne. „Co?" Zeptám se nechápavě a zahledím se mu do očí, jelikož si stoupl stejně jako já. Ale odpovědi se nedočkám, jelikož místo toho se ke mě Caleb skloní a vyčkávavě si mě změří pohledem. Poté se ke mě ještě více nakloní a políbí mne.
Dotek jeho rtů je jak dotek motýlích křídel. Jemně svými rty přejíždí po mých a když se nebráním, polibek prohloubí. Cítím tlukot svého srdce ve spáncích.

Chvíli mi trvá, než se proberu z tranzu, do kterého mě Caleb uvalil a poté si to uvědomím. On mě políbil! Bože, Caleb mě políbil přede všemi lidmi sedícími okolo nás! Políbil mne i před těmi holkami! A byl to přesně takový polibek, jaký jsem, si vždy přála.
Něžný a úžasný.

Máme tu další kapitolu! Teď je opravdu delší, jak jsem minule slibovala, tak doufám, že se vám líbila, protože mi dala opravdu dost práce. Na týden teď odjíždím pryč, takže toto byla asi poslední kapitola, než odjedu, ale možná ještě zítra stihnu něco napsat, ale spíše čekejte další část až za dva týdny. Jinak mi můžete nechat hlas, sledování, či komentář o tom, jak se vám příběh líbí, a co by jste změnili a ještě se chci omluvit za chybičky.

S láskou Baru 💕