„ Můžu ho nazvat jakkoliv, ale nic nebude výstižnější než stalker..."
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Warning: Boy x Boy , light texting
start: 25/6
end: 19/10
Je už po škole a já mířím do skříňky pro učebnici matematiky. Za chvíli mám sraz s Yoongim před školou a nechci přijít pozdě. Běžím prázdnou chodbou, všude jsou slyšet jen mé hlasité kroky, které se rozléhají všude kolem. Doběhnu ke schodišti vedoucí do spodního patra ,kde mám skříňku. Je to patro napůl v podzemí. Najednou zaslechnu cizí kroky. Zastavím a rozhlédl se. Nikde,nikdo.
„To se mi asi jen něco zdálo” řeknu si pro sebe a rozejdu se dál tmavou chodbičkou.
Ze skříňky si vyndám učebnici a když jsem se už chtěl vrátit jsem o něco zakopl a zřítil se k zemi.
„Copak to tu máme~ , náš malej šprtík si zašel pro učení.”
Ten hlas.... Jin-Sang
Všechno ,co mi kdy provedl, mi projelo hlavou. Začal jsem se třást. Od toho incidentu , když mě Yoongi zachránil, se ke mně ani nepřiblížili. Tak proč zrovna teď?!
Co nejrychleji jsem se snažil zvednout z tvrdé země. Skoro se mi to povedlo, ale moje naděje na záchranu zmizela v momentě , když jsem ucítil něčí nohu ,jak mě sráží zpátky.
„Ale ,ale ... Tentokrát už nám neutečeš. Kde máš toho svého zachránce? Nebo už i on se na tebe vykašlal?”
Ten jeho tón. Jak mnou opovrhoval. Nechápu proč si vybral zrovna mě. Nikdy jsem mu nic neudělal, ani na něj nepromluvil. Ale hned jak jsem nastoupil na tuhle školu mi ze života dělá peklo.
„Nech mě, prosím” Chtělo se mi brečet, hrozně jsem se klepal. I přes mojí snahu mi uteklo pár nezbedných slz.
„Někdo nám tu blečí. Hej kluci, koukněte, to děcko bulí ” Začal na mně mluvit jak k dítěti a silou mi kopl do břicha. To bude zase modřina, ale tak to nějak schovám.
„Ahhgh...” Strašně to bolelo, ale radši jsem nic dál neříkal, bál jsem se, že skončím jako jednou , když jsem strávil týden v nemocnici.
Se svou partičkou do mně začali bušit, mlátit, kopat, škrábat, drápat a nevím co ještě. To už nepůjde zakrýt jako jedna modřina. Takhle se před Yoongim nemůžu ukázat. Další rána mně udeřila do hlavy a poslední ,co jsem ještě uslyšel byl křik volající mé jméno, pak už jen tma.
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Máme tu novinku, pohled Hoseoka. Komu myslíte, že ten volající hlas patřil? Už se nám to pomalu začíná rozjíždět, tak snad to nějak nezkazím. A děkuju za všechnu vaši podporu, mám pak větší chuť psát ❤ Doufám, že se vám díl líbil ^^
Hope...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
