Samie i se svými třemi muži vyšla do ulic Sibrikonu. Bouře sice trochu ustala, ale stále pršelo. Mraky byly černé jako uhlí a nebylo vidět na krok. Nařídila zapálit pochodně. Na první pohled tu nebylo nic zvláštního. Nenašli žádné stopy krve, jelikož ho déšť už smyl. Ulice se zdáli být čisté. Prošli kolem ohrady s krávami, až k opuštěnému kostelu. Za ním se nacházel močál s černým lesem.
„Do černého lesa bych nevstupoval, pobočnice," varoval ji voják.
„Já vím," přikývla. „Nejsem hlupák, abych tam vstoupila bez žádné výzbroje. Nemyslím si však, že ho zabilo divoké zvíře."
Voják se podivil. „Jak to myslíte?"
„Smrděl sírou. Navíc jsem cítila spálené maso, ale kůže toho nebožtíka měla jen pohmožděniny a škrábance." Otočila se a ukázala na sever. „Půjdeme prozkoumat bažinu za osadou."
Vojín se otřásl. „Ehm, co si myslíte, že ho zabilo, když ne zvíře?"
Pobočnice chvíli mlčela. „To nevím. Jediné co vím určitě je, že elf to být nemohl. Ti takhle nezabíjejí. Útočí šípy, nebo ti nožem useknou hlavu. Tohle však byly drápy. Hodně velké...nezvykle velké drápy. Jindy bych řekla, že ho napadlo zvíře...ale ta síra a spálené maso." Zamyslela se. „Něco tu nesedí."
Ozvalo se zašustění. Vojáci vytáhli meče, stejně tak Samie. Někdo se blížil. Slyšely podivný hlas, vycházející z černého lesa. Mužský hlas, který...
„Ach, má lááásko nebezká!"
Samie přistoupila blíž, aby dobře slyšela. Nejspíš se jen přeslechla. Co to jen je? Hlas pokračoval:
„Já viděl tvoje oči a slzy utírat! Já už nemohl zapírat! Ach, miluji tě!, vykřikl jsem a přitáhl ji zpět. A spolu jsme se vydali poznat tenhle krásný, krásnýýý svět."
Vojáci po sobě hodili nechápavé pohledy. Stejně tak na tom byla pobočnice. Přistoupili k nim dvě postavy.
První měl zrzavé vlasy a hnědý klobouk s pírkem. Oděný byl v obyčejném saku a těsných kalhotách. Druhá postava měla černý hábit s kápi a pravou rukou se opírala o hůl, i když se nezdálo, že by měla potíže s chůzí.
„Ještě to musím dopilovat," pravil muž. „Ovšem druhá sloka se ti bude líbit mnohem více, poslouchej...Ha! U všech podělaných bohů!," vykřikl, když spatřil muže s meči v čele s mladou ženou v brnění.
„Královi vojáci, předpokládám," pravila postava v černém.
„Tady?" Muž frkl. „No to jsou časy, to je hrozný."
„S tím souhlasím, barde."
Pobočnice usoudila, že nejsou jinak nebezpeční. Tedy alespoň ten jeden. Zasunula meč zpátky do pochvy.
„Kdo vy račte být? Jste cestovatelé?"
Postava v černém pootočila hlavu směrem k pobočnici a usmála se. „Něco takového, drahá."
Muž se zdvořile uklonil „Básník a pěvec Ferdo k vašim službám. Toto je má milá společnice Thea. Poslyš," otočil se k představené. „Jsi si jistá, že tam naše koně budou, až se vrátíme do toho polorozpadlého domu ze dřeva?"
„Žádné strachy. Ujišťuji tě, že jsou naprosto v bezpečí."
Samie se zamračila. „Pořád jste mi neřekli, kdo jste!," řekla rázným hlasem. „Snad kupci?" Možná mají něco společného s mrtvým mužem v hostinci. Že by ho zabili oni? To se jí nezdálo. Ten jeden vypadal, že by nezabil ani kuře. Avšak něco se jí na těch dvou nezdálo. Zvláště na oné ženě v černém, která před ní máchla holí.
„Potulní cestovatelé, to ti bude muset stačit," řekla Thea. „Chceme tu požádat o nocleh."
Přistoupil vojín. „Je mi líto, ale..."
„Je tu hostinec," vstoupila mu do řeči pobočnice. „Právě jsme se do jednoho ubytovali. Má omluva, jsem králova pobočnice Samie. Chcete-li, můžete tam přebývat s námi. " Důvod své návštěvy jim však neřekla. Ani za sto silků, těm dvěma nevěřila. Rozhodla se je tedy otestovat. Proto je chtěla mít pod neustálým dohledem. Potulní cestovatelé? Pche! Nesmysl.
„Pobočnice," zašeptal nervózní voják. „Ale ten mrtvý..."
Samie mu uštědřila ránu loktem a mile se na ty dva usmála. „Bude nám ctí, když se k nám připojíte."
Ferdova tvář se rozzářila. „Jídlo! Konečně, bohové Therus a Ilukas se nade mnou slitovali. Ta cesta mě málem zabila."
Thea se dlouze usmála.
„Potěšení je na naší straně...hehe...pobočnice."
Všichni se vydali zpět do hostince U tří růží. Vojáci doufali, že se jejich spolubojovníkům podařilo toho mrtvého skrýt a hlavně, dobře vytřít podlahu. Samie při pohledu na Theu zvráštěla čelo.
Kdo u peklaje tahle žena?
