Láska Jednou Skončí

Nemocnice

Najednou jsem se mohla pohnout. Ne moc ale mohla!
Furt jsem ale nemohla mluvit. Bylo to, jako by mě chtěl někdo uškrtit, ale neuškrtil. Prostě jsem nemohla mluvit. Marcus na mě netlačil. Narozdíl od jiných čekal, až to zvládnu sama. Tím byl jiný.
Docela se mi líbil. Je hodnej. Mám ho ráda.
-----------------=-----------------=----------------
Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale pak jsem mohla mluvit.
Nevím, co všechno jsem mu řekla, ale byla jsem ráda, že můžu mluvit.
Doktoři mě chodili každý den kontrolovat, až jednou usoudili, že můžu jít dom.
Marcus přijel v BMW a vzal mě domů (hotel :)) . Zůstal tam, dokud nepřišla mamka. Mezitím mi uvařil čaj. Nemohla jsem se moc hýbat. Furt mi bylo blbě.
Přišli s tím,  že mám diabetes a každý den na každé jídlo si budu muset píchat injekce...! Jestli se s tímhle sžiju...
Sedl si vedle mě. Celou dobu se o mě krásně staral. Snad líp, než máma... ;)
Je tak sladkej. BOOŽE o čem to přemýšlím!? Ne, mě se líbit nemůže. Nemám na něj jsem jenom holka,  nicka. Nemán nic. Jsem jenom nicka, socka. Psala mi to i moje kamarádka. :(
A co to takhle někde skončit? Rychle... Žádný diabetes, ani kluk na kterýho nemam. Byl by klid.
NE, tohle nesmím udělat!! Proč!? Čeká mě určitě úžasný život (a ještě krásnější smrt) po boku nějakého skvělého kluka.
Pak spolu umřeme.NEEE zas sebevražedný myšlenky. Přestaň!!  Přestaň!
Po tváři mi stekla slza.
Naštěstí přišel Mac (dovolil mi mu tak říkat) a uklidnil mě. Řekla jsem mu o čem jsem přemýšlela a on mi odpověděl Annie, no tak! Takhle mi nepřemýšlej! S diabetem se sžiješ! Kolik lidí je na tom ještě hůř, rakovina a jiný hrozý nemoci. Přikývla jsem. Pohladil mě po mých (příšerně mastných) vlasech. Macu, zůstaneš tady se mnou na furt?
Oddychl si  Neboj, zůstanu! Ať se děje co chce.
Začala jsem brečet.Sedl si ke mně a objal mě. Dal mi pusu do vlasů, objal mě a začal mi do vlasů broukat Heartbeat.
Byla jsem unavená a Mac mě odnesl do postele. Přitáhl si židli k mojí posteli a něco mi vyprávěl.
Většinu příběhu jsem nevnímala, protože jsem byla hrozně unavená a usla.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
RÁNO
Snídaně!  Ozvalo se. Zamručela jsem něco pro okolní svět nesrozumitelné a vstala, chtěla jsem si vzít rohlík, ale mamka mě pleskla přes ruku. Musíš se změřit a píchnout si inzulín!
Šmarja. Nakonec jsem se přemohla a splnila. Za tu dobrou snídani to stálo.
Celou dobu se Marcus tvářil hrozně tajuplně. Po večeři mě zavedl do pokoje, ze skříně vyndal moje nejlepší šaty,  které jsem si s sebou vzala a řekl Obleč si je a přijď ven.
Oblékla jsem si šaty a přišla ven. Chytil mi ruku (jako bych byla týdenní kotě a za chvíli sebou měla plácnout o zem) a vykročil.
Kam bys chtěla jít?  Do kavárny, nebo do restaurace?  Když mi  tohle řekl, pocítila jsem těžké dilema. Kavárna tam jsme spolu byli poprvé, ale v restauraci se aspoň najím. Sice si budu zas muset píchnout inzulín, ale co...
(sorry,  že píšu píchnout,  ale nevím, co by se tam hodilo jiného... :D žádný jiný význam to nemá! ) 
Tak do restaurace. Přikývl. Celou cestu jsem se na něj dívala a nemohla se odtrhnout. Občas na mě juknul taky, ale většinu času věnoval čtení názvů ulic.
Když jsme konečně dorazili k restauraci zatajil se mi dech. To je ta nejlepší restaurace v Oslu! Je to divný,  když vám je 17 a jdete s ,, partnerem'' kterýmu je asi o půl roku víc do nejlepší restaurace Osla. Při pohledu na ceny mě přešla chuť. To mám zaplatit?  Večeře na splátky... :))
Nejspíš jsem vypadala hodně zaraženě, protože Marcus řekl Neboj,  já to zaplatím! To je to nejmenší. Úžasně se usmál.
Celkem se ji ulevilo,  ale zase mi celkem vadilo, že to bude platit on... To je jedno, pozval mě?  Pozval. Takže...

Ahojky, čtete to někdo? Jestli jo, prosím, pište alespoň koment. Vždycky potěší!  :)
Pěkné prázdniny,  tábory i dovolené!
Díky všem čtenářům a hlavně @Vaness70
Ona mě,, seznámila" s Marcusem a Martinusem a přišla i na Wattpad a FanFikce.
Taky napsala FF, přečtěte si jí! <3
Ps. Jestli někdo víte o dobrém Fantasy, prosím sdělte to do komentu! Mám ráda i příběhy s koňmi... ;)
Znova děkuju všem!