Oneshits

Mark (GOT7) & Jimin (BTS)

Mark's pov.

Ahoj Jimine, pamatuješ si ještě, jak jsme se seznámili? Ano, naši leadři se spolu domluvili a šli jsme na společnou večeři. Všech čtrnáct členů obou skupin se rozesadilo okolo jednoho obrovského stolu a nás posadili k sobě. Neznali jsme se. Po chvíli jsme si ale začali povídat. Začalo to tak jako každý jiný rozhovor mezi cizími lidmi. Byly to obvyklé věty typu: ,,Ahoj, já jsem Jimin." ,,Jak se máš?" ,,Na čem teď pracujete?" ,,Jak dopadl váš poslední comeback?", a tak. Docela jsme se tam spřátelili. Dost jsme si rozuměli, a tak jsme se začali scházet častěji a jen my dva. Chodili jsme neustále do té samé kavárny a povídali si. Říkali jsme si většinu svých tajemství a svěřovali se jeden druhému se svými problémy. Po několika schůzkách jsem si uvědomil, že si nedokážu představit život bez tebe. Stal si se součástí mého života a já zase tvého. Když jsme měli volnou chvilku, chodili jsme do naší kavárny a probírali všechno možné. Jednomu tématu jsme se ale stále vyhýbali. Holkám a celkově vztahům. Nevadilo mi to. Nikdy jsem žádný pořádný vztah neměl, a navíc, nejsem na holky. Probíralo by se mi to s tebou těžko a nevím, zda bych se dokázal přetvařovat. Zároveň jsem ti o tom však nechtěl říkat, abych se ti třeba neznechutil.

Už jsme naše schůzky ani nepočítali. Staly se neodmyslitelnou součástí našich životů. Scházeli jsme se častěji a častěji a já si pomalu začal uvědomovat, že jsem se do tebe zamiloval. Bál jsem se toho citu. Bál jsem se, že bys to mohl poznat, a tak jsem začal naše schůzky odkládat. Vymlouval jsem se na práci, na únavu a spoustu jiných věcí. Nevěděl jsem ale, jak moc ti to ubližovalo. Netušil jsem, že ty mě taky miluješ a jen se mi to, tak jako já tobě, bojíš říct. A asi bych to nikdy nezjistil, nebýt Yugyeoma. Byl jediný, který si lásky mezi námi všiml, když nás jednou uviděl právě v naší kavárně. Nevím, jak to tehdy poznal, ale jsem mu za to vděčný. Vzal mě do oné kavárny a dal si se mnou kávu. Po chvíli jsi si sedl ty a tvůj hyung do boxu vedle nás. Nevěděl jsi o mně, ale já o tobě ano. Svěřoval si se Hobimu a já všechno slyšel. Nevydržel jsem to a doběhl tě obejmout. Vyznal jsem se ti a ty zase mně.

Teď, když už jsem věděl o tvé lásce ke mně, neměl jsem důvod naše schůzky odkládat. Chodili jsme spolu do parků, kaváren, restaurací, zoo a všude možně. Dávali jsme si ovšem pozor, aby nás nikde nepoznaly naše fanynky. V den mých narozenin jsem od tebe dostal ten nejkrásnější dárek. Poprvé jsme se spolu vyspali a byla to nádhera. Byl jsi tak roztomilý s ruměncem ve tváři od toho, jak si se styděl. Ani se ti nedivím, já se taky styděl. Bylo to naše poprvé. Ani jeden z nás před tím s nikým nespal, a přesto, nebo možná právě proto, to bylo dokonalé. Spali jsme pak spolu ještě mockrát a pokaždé to bylo úžasné. Tvé tělo se mi nikdy neomrzí. Ty se mi nikdy neomrzíš. Byl to pro mě vážně nádherný dárek a já pak nevěděl, co bych měl dát tobě. Ty jsi mi dal něco, co jsi už nikomu jinému nikdy dát nemohl a já nemohl přijít na to, co by mohlo mít stejnou cenu. Tak jsem se ti rozhodl dát své srdce. Sice ho už vlastníš, ale já se rozhodl dát ti ho doopravdy, obzvlášť, když ho teď tak nutně potřebuješ. Tvé narozeniny budou za dva dny. Užij můj dárek, Jiminie, a žij šťastný život. Najdi si někoho, kdo se o tebe bude starat minimálně tak, jako já.

Nikdy jsem tě neměl nechat na té motorce jet samotného. Kdybych to neudělal, mohli jsme spolu šťastně žít. Bohužel jsem se dopustil chyby a nechal tě odjet. Nikdy si to neodpustím. Kluci mě to sice nejdřív nechtěli nechat udělat, ale nakonec mi to dovolili. Asi se nemohli koukat na to, jak tu bez tebe trpím. Každý den bez jediného polibku od tebe, každá káva, při které neslyším tvůj zvonivý hlas a smích, každá probdělá noc, při které na tebe myslím, každý večer, kdy usínám sám, tohle všechno mě hodně bolí. Chybíš mi Jiminie. Rozhodl jsem se dát ti svůj život, tak si ho užij a nepromarni ho. Teď už bohužel musím končit, Jimine. Operační sál je připravený a já už musím jít, abys mohl žít. Měj se tu dobře. Můj poslední pohled bude pohled na tvou nehybnou tvář, která se po implantaci mého srdce znovu probudí k životu. Užívej si života Jiminie a na mně zapomeň, ať se tím nemusíš trápit. Pamatuj, dělám to z lásky k tobě.
S posledním polibkem tvůj Mark.

Dopsal jsem poslední slova svého dlouhého dopisu a odložil tužku. Papír jsem složil do obálky a dal ho sestřičce, která ho předá Jiminovi po probuzení. Pak už jsem se zvedl a doktor mě odvedl na operační sál, kde už byl připravený Jimin. Podíval jsem se na doktora a ten jen přikývl. Zřejmě pochopil. Přešel jsem k němu a naposledy ho pohladil po jeho dokonalé tvářičce a dal mu polibek na rozloučenou. ,,Pane Tuan, musíme začít." ozval se doktor a já jsem se, ač nerad, odebral na operační stůl, který byl připravený pro mě. Lehl jsem si a doktor mi dal přes ústa masku, do které pustil oxid dusný. Ještě než jsem usnul, otočil jsem hlavu směrem k Jiminovi, abych dodržel, co jsem napsal. A udělal jsem dobře. Při pohledu na něj mě přešel všechen strach a místo něj se dostavila jistota, že dělám správnou věc. Darovat srdce své lásce, když ho potřebuje a není jiný vhodný dárce, je to nejlepší řešení. Sbohem Jimine. Proběhlo mi hlavou těsně před tím, než jsem se ponořil do temnoty.
______________________________________

Počet slov: 962