Oneshits

VMin (BTS)

Jimin's pov.

,,Honem, vytáhněte ho odtamtud." řval jsem na neschopné záchranáře. Ti se konečně hnuli a vytáhli nehybné tělo ze zamořené místnosti. ,,Naložte ho na nosítka, ošetřím ho v sanitce. Ztratil hodně krve, bude potřebovat transfúzi, takže si kurva hněte." řval jsem na ně dál. Když ho konečně naložili a vezli ho okolo mě, měl jsem možnost, zjistit, kdo to vlastně je. Ovšem pohled na jeho tvář mě zamrazil. Byl to můj oblíbený herec, na kterého mám mimochodem crush. Byl to Kim Taehyung. Naložili ho do sanitky a já vlezl za nimi. ,, Pusťte mě k němu." odstrkoval jsem všechny ty záchranáře, já jsem přeci doktor. ,,A-ale... ještě jsme nezjistili typ krve." snažil se mi odporovat jeden z mladých sanitářů. ,,Už to není třeba, moc dobře vím, jaký typ má.... Což je ovšem trochu zlé..." zamyslel jsem se a mezitím mu ošetřoval ty nejhorší rány. ,,Jak to? Vždyť to víte, tak mu dejte tu transfúzi." řekl zase ten samý záchranář. ,,To nepůjde.... má totiž vzácnou krev, která nesnese normální transfúzi, jako jakákoliv jiná." odpověděl jsem mu a stále obvazoval rány. ,,A co tedy budeme dělat? Může trvat týdny, než takovou krev seženeme a tolik času rozhodně nemáme." začínal pomalu panikařit a ostatní záchranáři s ním. ,,Napíchnete mě. Mám úplně stejnou krev." odpověděl jsem a připravoval věci na odběr. ,,A-ale vždyť vy jste jeho lékař. Nikdo jiný se o něj starat nemůže." snažil se mi jeden z těch chytráků odporovat. ,,Ta trocha krve mě nezabije." odpověděl jsem rázně a podával jim připravené náčiní. ,,To neudělám." řekl ten nejstarší a nejzkušenější a ostatní jen přikyvovali hlavou. ,,Fajn, když mě nenapíchnete vy, tak to udělám sám." řekl jsem a bral si věci zpátky. Na půli cesty mě ale ten nejstarší zastavil. ,,Dej to sem." řekl a rychle mi to sebral. ,,Proč to děláš? Přeci si nemyslíš, že by se sám napíchl." řekl zase ten šťoural. ,,Ne, nemyslím, já to vím. Vy ho neznáte, ale já jo. Vždycky zachází do úplných extrémů, takže by se klidně i sám napíchl v jedoucí sanitce." odpověděl a opatrně mi napíchl žílu.

,,Dobrý, to zatím stačí. Vy ho napojte a ty odeber další." rozkázal jsem, když už byl první pytlík z poloviny plný. Potřebuje novou krev a to rychle. Jak jsem zavelel, tak všichni provedli.

,,Tak a to je vše, víc ti odebrat nemůžu." řekl a chtěl ze mě vyndat jehlu. ,,Jestli tu jehlu vyndáš, tak tě zabiju a pak tě rozpitvám jako žábu." řekl jsem výhružně a on se na chvíli zastavil. ,,Nemůžu ti odebrat víc, to přeci víš." odporoval, ale jehlu nevytáhl. ,,Vím, jenom to, že jemu tak málo krve nepomůže, takže to tam nech, nebo tě vykuchám zaživa." zavrčel jsem a veškerý vzdor opadl.

Konečně. Přijeli jsme k nemocnici. Kluci otevřeli dveře a vezli Taeho rovnou na sál. Má tam jednu ránu, která je potřeba zašít. Vytáhl jsem si jehlu a zamířil za nimi. Když jsem se postavil, na chvíli se mi zamotala hlava, ale po chvíli to přešlo, a tak jsem mohl vyrazit. Rychle jsem se doběhl převléknout a pak rovnou na sál. ,,Jsi si jistý, že to zvládneš? Vzali jsme ti moc krve." zeptal se Jungkook, nejstarší ze záchranářů. ,,Jsem v pohodě." odpověděl jsem mu a otevřel dveře na sál.

Operaci jsem úspěšně ukončil a nechal jsem sestry, aby Taeho odvezly na pokoj. Bude chvíli trvat, než se probudí. Naštěstí podle výsledků krve, kterou mu odebrali ještě před zákrokem, bude v pohodě. Naštěstí moje krev stačila. Svlékl jsem se, odložil věci a otočil se k odchodu, když v tom se mi podlomila kolena a já vysílen padl k zemi.

Taehyung's pov.

Pomalu jsem otevřel oči. Hned jsem je ale musel kvůli ostrému světlu zase zavřít. Podruhé jsem je otevíral už pomaleji, takže si stihly zvyknout. Opatrně jsem se rozhlédl. Vůbec jsem to tu nepoznával. Kde to jsem? Je to tu celé bílé a divně to tu smrdí. Tenhle zápach jsem cítil vždy jen na jednom místě. V nemocnici. Znovu jsem se rozhlédl. Vždyť já jsem v nemocnici! Co tu ale dělám? Zeptal jsem se sám sebe a chtěl se posadit, ale ostrá bolest v břiše mi v tom zabránila. A pak se mi to vybavilo. Jak jsem si uvařil čaj a pil ho u televize. Jak jsem pak, když film skončil, šel odnést prázdný hrnek zpět do kuchyně. A jak se mi pak najednou z ničeho nic zamotala hlava a já spadl rovnou na svůj skleněný stůl. A pak nic, jen malinký záblesk světla, byl jsem v sanitce a nade mnou se někdo skláněl. Vypadal jako anděl. Byl krásný, moc dobře si pamatuji jeho obličej. Ale žiji, takže to byl můj anděl strážný? Ukázal se mi, protože jsem byl v bezvědomí a pak zase zmizel. Přišel se ujistit, že přežiji?