KŘÍDLA ANDĚLŮ

Nový začátek?

,,To nemůže být pravda! Děláte si legraci, že ano?!"
A.M. se začal popadat za hlavu. Přece nemůžou být mrtví..!
,,Musíte se uklidnit. Chápu, že je to pro Vás těžká situace. Váš bratr se ale bude snažit zajistit oboum co nejlepší život. Těší se na svého brášku...''
To Mika rozčílilo ještě víc. Ne jen, že přišel o rodiče, které tak moc miloval. Ještě připadl do pěstounské péče bratrovi, kterého k smrti nenáviděl. Neměl ale na výběr. Soud už rozhodl o všem, co Maggie a Jamesovi Andersonovým zůstalo. A.M. půjde k Tylerovi a dům bude moci využívat, až bude plnoletý.

Před týdnem odjeli A.M.ho rodiče na dovolenou do Iráku, ale zastřelili je tam teroristé. Těla nebyla nalezena, jen jejich končetiny byly poslány do Anglie. Tři dny poté zjistila kriminálka identitu dvou zesnulých a rovnou to poslala k soudu. Mika postavili před hotovou věc. V dobu, kdy měli přijet máma a táta domů a Mike se těšil s uklízeným domem a vším tak, jak to má být, přijela Victoria Richardsonová. Tohle by nebylo příjemné nikomu. A.M. ale nechtěl truchlit. Rychle se sebral, šel nahoru do pokoje a začal si balit ty nejnutnější věci. Do osmnácti let musí zůstat v Cottage Village u Tylera Andorsona. S bratrem se vždycky lišili vším, čím se dalo. Tyler byl malý blonďák s modrýma očima. Pihy na tváři, stále se usmíval a lidé mu typovali míň let, než mu ve skutečnosti bylo. Možná to bylo i tím, jak moc velký měl smysl pro zodpovědnost - skoro žádný. Vzhledově, jakoby otci z oka vypadl. Narozdíl od Tye, Mike byl vysoký, měl tmavé vlasy a černé oči. Pleť měl hladkou a jemnou, žádná znamínka a plné rty se smály zřídka kdy. Ne proto, že by měl být A.M. nějakým způsobem smutný. Spíš bral vše vážně. Vždy byl ten vzorný syn. Dobře se učil, hezky zpíval, byl jeden z nejlepších ve školním plaveckém týmu, rád si četl a přitom nebyl nudný. Pokoj měl vyzdoben obrazy, které sám maloval. Na jednom jsou jeho rodiče, jak si dávají pusu a před nimi on a Tyler, jak se drží kolem ramen a oba se smějou. Je to období před pěti lety. Mike měl moc rád tuhle vzpomínku. Taky proto si tento obraz přibalil do kufru. Přemýšlel o svém vztahu s jeho starším bratrem. Vždycky se spolu smáli, ale když začal Tyler dospívat, společně s tím lhal rodičům, vracel se pozdě domů a o dalších věcech Mike ani nevěděl. Pamatuje si, jak ze staršího syna maminka byla vždycky nešťastná a smutná. Přesto měl svého bratra rád. Když bylo Tylerovi 19, odstěhoval se tím způsobem, že prý jede stanovat. Pak už jen poslal dopis, ve kterým napsal, že zůstává a že se někdy zastaví. Ani zmínka o tom, že ho to mrzí nebo že mu bude chybět A.M..a rodiče..
Od té doby přijel jen jednou a rodiče ani neznali adresu, aby se za ním mohli vypravit oni. Na to, jak si Mike myslel, že si jsou blízcí, se na něj pěkně vykašlal a za to ho nenáviděl. Za ty tři roky, co s nimi nebydlí, úplně zapomněl na všechno dobré, co spolu prožili. Pamatoval si jen úseky.

*vzpomínka*
Z pohledu Mika Andersona
Sedím na betonovém panelu u starých garáží, kde se občas mihne starý zlatavý kokršpaněl jménem Fredy a jeho páníček, majitel jediné pronajaté garáže. Vedle mne je můj bratr, který drží v ruce něco podobného cigaretě, s tou výjimkou, že to strašně smrdělo. Popotáhl si a zakašlal se. ,,Co to je?" zvědavě se zeptám Tylera a vyčkávám odpovědi. Tyler se na mne otočí. Zděsím se. V modrých očích se odráží červená barva a zorničky jsou malé jako zrnko písku. Nechápu, co se s Tylerem děje.
,,Tohle je lék na problémy. To poznáš, až budeš starší." řekl s klidem a začal se nahlas smát.
*konec vzpomínky*

Po cestě do Cottage Village se A.M. koukal z okna. Venku pršelo. Projížděli dálnicí. Když odbočili na sjezd, rozprostřela se mezi nimi obrovská pastvina, na níž se pásly ovce. Chudáci, pomyslel si chlapec, prší, zima a ony jsou na louce. Možná to mám lepší, než ony. Sice musím bydlet s Tylerem, ale on má aspoň dům.
Uviděl jehně, které se běželo schovat k mámě a začalo sát mléko. My lidi si nepamatujeme porod nebo to, jak nás máma krmila. Jak nespala kvůli tomu, že jsme celé noci proplakaly. Ale když to vidíme, musíme nad tím zázrakem žasnout.

,,Jsme tady." probrala ho Victoria z přemýšlení a zadívala se na něj zelenýma očima. ,,Půjdeme pozdravit tvého bratra, věci si vezmeš pak." řekla a vystoupila z auta. A.M. se pomalu loudal za ní. Když se zadíval na dům, žasnul. Byla to stavba z šedých popraskaných kamenů a dřeva. Klasický anglický styl. Kolem pozemek hraničila malá kamenná zídka. U černé zámecké branky se oba zastavili a žena zmáčkla zvonek. O chvíli později vylezl malý blonďák. Pohlédli si s Mikem do očí. Oba zůstali na místě jako přikovaní. Oba v očích smutek. I Tylerova jiskra z očí vyprchala. Tu měl Mike vždycky tak rád. Tyler se rozešel, aby jim otevřel branku. Potřásl si rukou s paní Richardsonovou a pak se zadíval na svého bratra.
,,Ahoj Majky.. Dlouho jsme se neviděli.. " nejistě promluvil a sklopil zrak. Mike se na něj zadíval. Nedokázal se teď zlobit. Tyler byl jediný, kdo mu zbil. Kamarády sice měl, ale ty teď byli daleko a i když si to nerad přiznal, viděl ho rád. Nemusel nic říct. Obejmuli se a tak dlouho zůstali. Poté je Tyler pozval dál. S Victorií probírali podrobnosti. Nakonec se ukázalo, že to bude taková jejich výhoda. Zajistí Mikovi školu, postará se o dědictví a všechny tyto věci. Bude to jejich něco jako manažer.

Byla u nich asi hodinu. Když odjela, sedli si oba ke stolu a zadívali se na sebe. ,,Nevím, co říct. Mrzí mě, že jsem se s nimi ani nerozloučil.. " řekl tiše starší bratr.
,,A dál?" odvětil A.M.
,,A že jsem se tenkrát nerozloučil ani s tebou. Ale musel jsem odjet. Někdy ti vysvětlím vše, co se dělo. Máš nějaký oblek?"
"Mám všechno, co potřebuju.."

Těla Jamese a Maggie Andorsonových sice nenašli, ale i tak Tyler zajistil takový menší pohřeb, který měl být zítra. Nic velkýho to prý nebude, ale rozloučit se s nimi je prý slušnost. Mike s bratrem výjimečně souhlasil. No, ani neměl na výběr. Ještě si vůbec neuvědomoval, co všechno se dneska stalo. Neuvědomoval si, že se mu překopal celý život. Zítra pohřeb, v pondělí nová škola a co dál?

Dívám se z okna na louku plnou kopretin. Na první pohled vše vypadá, jako dřív, ale všechno se změnilo. Na vždycky..