Nechtěný sen

Seman

Když jsem byl malý, zemřeli mi rodiče. Neměl jsem kam jít. Už se rozhodovalo o tom, zda bych šel do dětského domova, ale najedou se objevil můj vzdálený strýček. Řekl si o mě. Byl jsem rád, že tam nemusím být. Jednoho dne si mě tedy odvezl k sobě domů. A ten den, se začali dít divné věci. Když jsme projeli lesem, tak jsem se podíval zpátky do něj a uviděl, jak stromy a všechna různá zeleň odumírala. Divně jsem na to koukal a hlavou se mi honili děsné věci. Nechci tu být se strýcem, ale nechci i jít do dětského domova. Vždyť mě tam kluci šikanovali. Jsem nehorázně unavený, jelikož je už večer jdu se umýt a zalezu si do postele. Myslel jsem, že v úplné pohodě usnu. Ale ono ne, protože se znenadání v mém pokoji uprostřed zjevila temná postava. Rozsvítil jsem a on tam nikdo nebyl. To se mi asi jen zdálo, jsem vážně neskutečně unavený. A tak jsem zasnul a otočil se na bok. Jak jsem se otočil už stála u postele a koukala se na mě. Měla dlouhé vlasy, které jí slívaly kolem obličeje. Rty a oči byly zakrvácené, ale přesto jsem z ní nemohl odendat oči. Byl jsem úplně vystrašený a to mi je devatenáct let. Zvedla ruku a začala si něco mumlat pod nosem. Najednou zahřmělo, blýsklo a postava byla pryč. Vykřikl jsem, protože jsem se lekl. Chtěl jsem zavolat na strýce, ale nic ze mě nevyšlo. Cože?! Já nemohu mluvit! Přestanu to řešit a lehnu si zpátky. Hned usnu, ale moc nespím. Probudím se na neznámém místě. Koukám kolem sebe a vidím jen stromy, cestu a jednu starou paní. Jdu k ní a zeptám se: „Dobrý den babičko, mohu se zeptat, kde to jsem?" „Můžeš panáčku, můžeš. Jsi v Ríši Snů, přesně v oddělení stopadestádva, přesněji v říši Smrti, různých nástrah a krve. Jestli chceš odtud odejít a vrátit se do oplzlého lidského světa, musíš tuto oblast celou projít. Však nebudeš to mít lehké! Nesmíš se otočit, ustoupit vzad. Jinak jsi mrtev!" „Cože?" No to to si děláš prdel, ne?! Já jdu spát, vedle mě se objeví nějaká holka a ty mi teď řekneš, že mohu zemřít?" Babka ale jen kývla a zmizela. Chci se znova objevit ve svém pokoji ve své postýlce a ne v nějaký pitomý Ríši Snů. Najednou uvidím, jak se naproti mě objevila ta dívka. „Jak se jmenuješ?" zeptám se. "Lerena a ty?!" a v tu chvíli zmizí, jako poprvé.