Nechtěný sen

Lerena

         Ach ne! Už jsem zase zmizela. A ani nevím jeho jméno. Jen doufám, že vše zvládne. Ještě ale neví přesně svůj úkol. Ach jo. Jsem ráda, že ho mohu na cestě doprovázet, i když mě neuvidí. Rozhodl se jít, tak se pomalu sunu za ním. Rozhlíží se, ale vidím, že se bojí.                                          „Jsem tu s tebou" „Co to? Je tu někdo? Nechci se otáčet.. Stálo by mě to život, tak když tak prosím přejdi dopředu" „Nemusíš se bát, to jsem já Lerena. Budu tě doprovázet při cestě. Vždy se objevím jen na pár minut. Ale budu komunikovat s tebou takto" „Aha, takže to je tak, že ta stará rašple mě chce hlídat a jelikož ona by na to nestačila, šoupla sem tebe?!" Rozkřikne se na mě. „Uklidni se a dávej pozor na cestu! Nechci, aby si tady skončil, chci tuto službu mít za sebou a tak se snaž. Ráno se ti ozvu," a s tím jsem odešla. Šla jsem za naší královnou, která toto rozhodla. Ukloním se jí a povídám: „ Milá královno, nevěřím Semanovi, že to sám zvládne. Prosím tě, povol mi, abych s ním mohla fyzicky tu cestu zvládnout. Nemyslím jen to, že si s ním budu povídat, prosila bych, abych s ním mohla tuto cestu překonat. Chtěla bych jít s ním po boku, prosím královno." „Dobře, dám ti lidskou podobu, budeš s ním ve dne i v noci, ale jestli mě zklameš a on nedá tu cestu. Uvrhnu tě do vězení za zradu, rozumíš?" a s tím mě královna přeměnila. „Děkuji moc, královno." Uklonila jsem se jí a odběhla jsem za Semanem.