Bylo pěkné slunečné červnové ráno a já se vypravila - jako vždy - do školy autobusem. Cestou na zastávku jsem míjela dům na konci ulice, kde vždy ráno ( a vlastně jsem měla pocit, že snad celý den ) seděla stará paní a pozorovala dění kolem. Dále jsem prošla kolem samoobsluhy, před kterou stály čtyři matky a povídaly si o tom, jak mohl starosta povolit zavření školky o měsíc předem. Po levé straně jsem měla základní školu, před kterou stálo několik dětí a nadšeně si povídaly o věcech, které nakoupily na včerejší pouti v naší vesnici.
Po deseti minutách cesty jsem dorazila na zastávku. Asi po minutě přijel autobus a tam jsem si teprve všimla, že je něco špatně. Všichni lidé v autobuse seděli poněkud strnule. Všichni...až na čtveřici asi patnáctiletých chlapců, kteří se o něčem nahlas dohadovali. Blonďatý chlapec s výrazným znamínkem pod okem a chlapec s hnědými vlasy měli zjevně jiný názor než chlapec s blond vlasy bez znamínka ( bylo dvojče prvního, akorát neměl znamínko ) a chlapec s černými vlasy.
,,Nejsi o nic lepší než ti jeho nechutní sluhové! " zařval ten s hnědými vlasy na toho černovlasého.
A v tom jsem uslyšela výstřel následovaný výkřikem, když se chlapec s černými vlasy zkácel k zemi. Chapec s blond vlasy a znamínkem držel v ruce střelnou zbraň a díval se na ni, jako by nemohl uvěřit, že opravdu vystřelila.
Trvalo asi pět tichých vteřin, než všichni lidé začali křičet a panikařit.
Vítám vás u mojí povídky a doufám, že se vám bude líbit ☺😊
Případně budu ráda za ☆ nebo komentář😃
