Mudblood

5.

Jackie a její noví přátelé měli cestou do školy opravdu velice dobrou náladu, kterou ale něco zkazilo. Jackie Swanová, Hermiona Grangerová a Neville Longbottom se převlékli do svých školních hábitů, které byli čistě černé. Jenže Neville, chlapec s kulatým obličejem si povšiml, že mu něco chybí. Tím něčím byl jeho žabák Trevor. Všimli si, že dveře od vlakového kupé jsou pootevřené a tak je dosti možné, že se žabák zatoulal kdekoli. 

Jackie a Hermiona začaly procházet všechna kupé, potkaly spoustu jejich spolužáků avšak Trevor nikde. Jako poslední kupé, kam se šly podívat bylo kupé, kde seděli pouze dva chlapci. Ten jeden se zrzavými vlasy a druhý s brýlemi a uhlovitými vlasy. Oba byli zavaleni obaly od všemožných kouzelnických dobrot.

Hermiona společně s Jackie otevřely dveře do jejich kupé, čímž očividně narušily pokus o kouzlení zrzavého chlapce.

„Neviděli jste tu nějakou žábu? Jeden kluk, Neville jí totiž ztratil," řekla Hermiona.

„Ne, žádnou jsem tady neviděli," prohlásil zrzek, ale ani Hermiona ani Jackie jo nevnímaly, koukala totiž na hůlku, kterou držel v ruce.

„Děláš nějaká kouzla? To se rády podíváme," koukla Jackie na Hermionu, která přikývla a společně si sedly na proti chlapcům.
Zrzavý chlapec se pokusil o nějaké očividně vymyšlené kouzlo, které mělo změnit barvu jeho krysy, to se ale nepovedlo.

„Víš určitě, že je to nějaké kouzlo?" Zeptala se Jackie s úsměvem na rtech.

„Zřejmě ale za nic nestojí, viď? Já jich pár zkoušela, jen tak na procvičení a vždycky mi vyšly, každopádně já jsem Hermiona Grangerová," vychrlila.

„Já jsem Jackie Swanová, kdo jste vy?"

„Já jsem Ron Weasley," zamumlal zrzek.

„A já jsem Harry Potter," odpověděl chlapec s uhlovými vlasy a obě slečny byly překvapené.

„Ty jsi opravdu Harry Potter?" Zeptala se Jackie s otevřenou pusou. „Hodně jsem toho o tobě slyšela."

„Já jsem si i něco přečetla, sehnala jsem si pár dalších knih, abych si o tom přečetla něco víc, píše se o tobě ve spoustě knih."

„Opravdu o mně píšou?" Zeptal se ohromeně.

„Jak to, že to nevíš? Kdyby se jednalo o mě, zjistila bych si úplně všechno," řekla Hermiona. „Víte už v jaké koleji budete? Měli by jste se převléknout, hádám, že za chvíli budeme na místě. A mimochodem máš něco na nose, tady," řekla a ukázala si na špičku nosu, poté zamířila dál a Jackie odvedla s sebou.

Po několika dalších minutách, kdy konečně žabáka i s pomocí Nevilla našli, dorazili konečně na místo. Když vystoupili z vlaku, čekal na ně obr, dvakrát vyšší a širší než obyčejný smrtelník. Společně s obrem došli až k jezeru, na kterém bylo několik lodiček. Všichni prváci se rozdělili do čtveřic a postupně nasedali do lodiček. Obr, známý jako Hagrid měl lodičku sám pro sebe. 

  „Za chvíli uvidíte poprvé Bradavice," oznámil jim Hagrid v půli cesty a po chvíli se ozvalo hlasité „Ooooo!" když budoucí studenti konečně spatřili obrovský hrad. 

Když po půl hodinové cestě dorazili do hradu, zastavili před dveřmi vedoucí do hlavní síně. 

 „Tak jsem slyšel, že letos sem nastupuje i Harry Potter," ozvalo se odněkud a ostatní začali špitat. Ten někdo byl blonďatý chlapec jménem Draco Malfoy. Avšak nikdo nestihl pořádně zareagovat, protože v tu chvíli k nim přistoupila černovlasá čarodějka oblečená do smaragdově zeleného hábitu. 

 „Tohle jsou ti prváci , paní profesorko McGonagallová," řekl Hagrid.

„Děkuji Hagride, teď už si je převezmu," odpověděla. „ Za chvíli začne slavnostní hostina zahajující nový školní rok, ale ještě před tím než zaujmete svá místa vás Moudrý klobouk rozřadí do čtyř kolejí. Víte, které to jsou?" Zeptala se, ale nikdo neodpověděl, jak byli nervózní. Jen Hermiona se hlásila.

„Prosím, jsou to Nebelvír, Zmijozel, Havraspár a Mrzimor."

"Ano, přesně tak. Rozřazení do kolejí je velice důležitý obřad, poněvadž celou dobu, kterou strávíte v Bradavicích,bude vaše kolej, něco jako vaše rodina. Každý můžete své koleji zjískat body, pokud ale porušíte řád, o body přijdete. Vítejte v Bradavicích," řekla a otevřela obrovské dveře, kde se nacházela hlavní síň, která již byla plná starších studentů. 

  „Trevor!" Zahulákal Neville ještě před tím, než vešli do síně. Konečně chytl svého žabáka a schoval ho do kapsy hábitu.  

  „Tak pojďme prosím," podívala se profesorka přísně na Nevilla a vešla spolu se studenty do Hlavní síně.  

Velkou síň ozařovaly tisíce svící, jež se vznášely ve vzduchu nad čtyřmi dlouhými stoly, u kterých seděli ostatní studenti. Stoly byly plné zlatých talířů a číší. V čele byl další dlouhý stůl, za kterým seděli učitelé a přesně před ten profesorka McGonagallová prváky odvedla.  Poté před prváky položila čtyřnohou stoličku, na které ležel špičatý kouzelnický klobouk, celý odřený a záplatovaný. 

Klobouk sebou párkrát škubl, poté se otevřela jedna ze záplat a Moudrý klobouk začal zpívat píseň, jak to bylo každý rok zvykem. Když klobouk dozpíval a všichni studenti dotleskali, postavila se před ně profesorka McGonagallová s pergamenem v ruce. „Až přečtu vaše jméno, posadíte se na stoličku a nasadíte si klobouk, aby vás mohl zařadit," vysvětlila prvákům a začala si postupně volat malé žáky. Jackie nikoho neznala, dokud nebyla povolána Hermiona, kterou klobouk poslal do Nebelvíru. Poté byli další neznámí, Malfoy, který byl přiřazen do Zmijozelu, spousta dalších jmen, jako Parkinsonová, dvojčata Pattilovi, Perksová, dokud nebyl povolán i Harry. 

 „Opravdu říkala Harry Potter?" Ozvalo se síní.  

„Jako TEN Harry Potter?" '

  „Vážně je to on?" 

Harry nervózně sedl na stoličku a položil si klobouk na hlavu. Ten chvíli přemýšlel, ale poté byl také přiřazen do Nebelvíru, odkud se v tu chvíli ozvalo hlasité nadšení. 

"Swanová Jackie," ozvalo se po několika dlouhých minutách. Jackie nervózně vyrazila ke stoličce, posadila se a stejně jako ostatní si nasadila klobouk. Cítila jak na ní celá síň kouká.

  „Hm, máš velice zajímavou hlavu, to ano," začal klobouk.

A/N:

Ano, já vím. Pomalu rok od posledního dílu. Moc se omlouvám, všem kdo tu ještě zůstal, ale zjistila jsem, že psaní fanfikce, není tak lehké, pokud se chci držet knih. Pokusím se další kapitolu vydat dříve než za rok, ale nechci nic slibovat, protože se znám. Upřímně už ani nevím, kam jsem před rokem touhle povídkou mířila přesně, ale doufám, že to nijak nezkazím.