Vzpomínka

Minulost

To je mi líto Izumi. Odpověděla Nanami
To mě také. Řekl jsem.
Chceš si o tom popovídat ? Zeptala se mě.
A o čem Nanami...už je to jen minulost...
Nanami se na mě jenom podívala a odvrátila zrak...bylo ticho.
...
Jednoho večera se můj otec vracel domů z práce...ale bohužel se domů už nikdy nevrátil...měl autonehodu.
Bylo mi v té době 16 let.

Izumiho otec za mlada

Nanami na mě jen smutně pohlédla.
A co tvoje matka ? Zeptala se.
Moje matka ?
Ta zemřela při mém porodu...neměl jsem možnost jí poznat...bylo mi líto ze jsem nestihl poznat člověka co mi dal možnost žít...moji matku poznávám jenom z fotografií co mi moje babička ukázala...byla krásná...nikdy v životě jsem neviděl tak nádhernou ženu jako byla ona...

Izumi...Řekla Nanami se slzami v očích.
Už jen kydž jsem se podíval na její fotografii jsem věděl že je to laskavá žena...a taky že byla moje babička mi o ní vyprávěla...

Babička Izumiho
Izumi tvá matka byla nejmilejší člověk kterého jsem za život poznala.
Byla ochotná pomoct komukoliv, byla milá a hodná na všechny okolo sebe...jak já s dědečkem ji milovali...jak jí tvůj otec miloval...
Babičko nebreč. Řekl Izumi a běžel mě obejmout.
Izumi ani nevíš jak tě tvá matka milovala...Řekla jsem.
Já jí taky miluju...Odpověděl Izumi.
Ach Izumi tvá matka by na tebe byla moc pyšná.Řekla jsem.
Kéž by tady s náma byla.Řekla jsem a rozbrečela jsem se.
Izumi se vytrh z mého objetí a podíval se na mě.
Babičko ona s náma pořád je...natáhl ruku a ukázal na moje srdce.
Ona nás nikdy neopustí..Odpověděl Izumi.
Já jsem jen Izumiho silně objala...

Realita
Izumi to je mi tak líto. Řekla Nanami a silně mě objala.
Mě taky Nanami...mě taky. Odpověděl jsem.
Nanami si potom sedla vedle mě a povídali jsme si.
Potom jsem se podíval na hodinky.
Nanami za 10 minut přijížděl autobus.
Oznámil jsem jí to a pomalu jsme tam šly.
Na půli cesty jsem si vynadal krabičku a znova si zapálil.
Izumi. Řekla Nanami.
Notak Nanami ke mě to už prostě patří. Řekl jsem a usmál se na ní.
Ona mi úsměv oplatila.
Tak a jsme tady. Řekl jsem.
Už to tak vypadá. Odpověděla mi.
Jsem rád že jsem tě poznal. Usmál jsem se na ni.
To já také Izumi. Odpověděla.
Hele Nanami nechtěla by jsi mi na sebe dát kontakt a zase někdy někam zajít ? Zeptal jsem se a zčervenal.
Ráda ti ho dám. Odpověděla a také zčervenala.
Vyměnili jsme si na sebe kontakty a rozloučili jsme se.
Izumi.. Řekla Nanami.
Copak se děje ? Zeptal jsem se a přiběhl k ní.
Pojď sem. Řekla a ja tak udělal.
Otoč hlavu prosím. Řekla.
Proč ? Zvedl jsem nechápavě obočí.
Prostě se otoč. Odpověděla.
Udělal jsem jak chtěla a otočil hlavu.
Z ničeho nic mi dala pusu na tvář a já jsem strašně moc zčervenal.
Tak ahoj Izumi. Řekla a naskočila do autobusu.
Já jsem tam jenom stál a díval se na ní než odjede.
Když odjela šel jsem zpátky domů a přemýšlel jenom o ní.