Moje černé myšlenky

Dnes to začne...

Čas plynul a já měla zase narozeniny. Od té doby co se naši rozvedli jsou na nic...otec kupoval dárky až v den narozek, a protože ví že nosím jen černou tak mi musí dát bílí tričko s motýlkana. A matka na to úplně sere: dá mi tisícovku a řekne ať si jdu něco koupit sama. Nejlepší dárek byl od kamaráda, kondomy. Sice mi bylo teprve čtrnáct ale vždycky se hodí.

 Ten den jsem šla znovu na hřbitov, sednout si a přemýšlet na své lavičce. Když jsem k ní přišla, už byla zabraná. Seděl tam nějaký kluk, byl v celku pěknej a měl černé, kratší,vlasy s patkou, černý hardy , rukavice s pařátama a v uších sluchátka. V ruce měl nějakej deník do kterého si cosi čmáral. Když jsem přišla blíž viděla jsem, že má modrý oči trochu objeté černou linkou. Miluju modrý oči na klucích. Říkala jsem si, že nejspíš bude Emo... jako já. Jsem trochu stydlivá tak jsem se neodvážila si k němu přisednou. Sedla jsem si na lavičku trochu dál od něj a dělala to co obvykle, ale tak "nenápadně" jsem ho okukovala. Byl hrozně záhadnej.

 Další den jsem tam šla zase, ale ten kluk tam zas seděl a čmáral si, ale dneska už jsem sebrala tu odvahu a šla k němu. Podívala jsem se na něj a řekla "Tohle je moje lavička!" "Máš ji snad podepsanou? Byl jsem tu dřív! Můžeš si přisednout"nabídl mi. Otráveně jsem se na něj podívala,mávla rukou a šla pryč. Řekla jsem si že půjdu na trubky. To bylo místo o kousek dál z kterého byl výhled na celou městskou část kde jsem bydlela. Chvilku jsem tam stála a najednou slyším kroky. Lekla jsem se jak hovado,protože jsem si vzpomněla na jeden horor, kterej jsem viděla včera. Otočila jsem se a viděla toho kluka jak jde za mnou."Hele nemusela jsi se hned urážet, já to nemyslel zle." říkal, "Já se neurazila ale prostě na tu lavičku chodím pořád." odsekla jsem "No fajn, ale já ti řekl ať si přisedneš." "Okey no to máš stejně jedno." řekla jsem mu, "Jsem Andrej ale lidi mi říkají Andy, rád tě poznávám." A podal mi ruku, "Jsem Barča" a seznámili jsme se. Pak jsme se zakecali a já zjistila, že máme mnohé společné. Dokonce bych řekla že jsme se celkem spřátelili.