Zasazená do Bradavic

Prolog

Všude byla tma, jen pouliční lampy nějaké světlo vydávaly, malé, ovšem alespoň osvětlily kus tmavé ulice. Zde v ulicích bylo slyšet jen tíživé ticho, které sem tam narušil kde jaký opilec svým bujarým zpěvem či smíchem, ale hned na to nejspíše zalezl zpátky do krčmy, kde pravděpodobně zůstal až do pozdního rána. 

Najednou se setmělo úplně, lampy zhasly, takže už nikdo nemohl spatřit jakousi postavu muže s hadím obličejem, která si to letěla mezi domy. Muž se zastavil před jedním domem a z hábitu vytáhl jakýsi klacek, který v této kouzelnické čtvrti znal, byla to kouzelnické hůlka. U dveří šeptl jakési zaklínadlo a vkradl se po schodech do jednoho z horních pokojů. Byla to ložnice, ve které poklidně spali manželé Clevertovi, kteří neměli o blížícím se nebezpečí ani ponětí a dokonce se ze spánku spokojeně ušklíbli. Muž si odfrkl a postupně na oba zamířil hůlkou, přičemž použil zaklínadlo Obliviate, kouzlo na vymazání paměti. Vypadal celkem zklamaně, ovšem náhle zakroutil hlavou a zašeptal: „Ne, dnes by nemělo cenu někoho zabít, zbytečně by to přitáhlo pozornost. A to si nemůžu dovolit!" 

Když tedy změnil manželům Clevertovým paměť, přesunul se do vedlejšího pokoje, kde odpočívala jejich šestnáctiletá dcera Olivia. Sotva tam muž vstoupil a dívku uviděl, nadšeně se zašklebil. Jak by taky ne, dívka byla krásná a vypadala jako anděl. Skvěle se hodila pro mužovi plány, vypadala tak nevinně, že by ji nikdo nemohl ani nařknout, že ho třeba strčila. I jí upravil paměť, trvala o něco déle, jelikož se musel zaměřit na mnohem více detailů, aby dívka náhodou paměťové kouzlo neprolomila. Když si byl jistý, že to stačí, jen popadl dívku hrubě do náruče a měl se k odchodu. Ovšem nešel jako normální člověk dveřmi, on si otevřel okno a odletěl i s dívkou pryč. 

Lampy se zase rozsvítily a vše vypadalo, tak jak má být. Ráno se manželé Clevertovi probudili a vůbec jim nebylo divné, že jejich dcera ve svém pokoji není. Místo aby po dívce začali pátrat, jen si sbalili své věci a odjeli někam pryč, kam je srdce táhlo.

Taakže ahooj! Chci Vás všechny přivít a poděkovat Vám, že jste si přečetli tento velice krátký prolog. Vím, že to je hodně krátký, ale tak začínáme a příště to bude mnohem lepší. Doufám, že Vás bude příběh bavit a že se na Vás můžu těšit i příště. Třeba se mnou vydržíte až dokonce tohoto příběhu, což by mi udělala neskutečnou radost. Jakýkoliv Vaše názory mi pište do komentáře a budu moc rád zaVaše komentáře i za ty špatné, lespoň budu vědět, co zlepšit.

U dalších kapitol Váš Zmiják <3