Rozmarné múzy

♣ Ze tří čtvrtin Pravda

,,Vy máte problémy. Co je skutečné, co není. Já tady musím řešit, na kolik je to skutečné.''
-Autor knihy při psaní této kapitoly a sledování South Parku pozdě v noci.

-----------------------------------------------------------

,,Takže, tohle je ono co? Finále.'' Nic nenavodí atmosféru epického závěru dlouho připravované první části příběhu o autorovi s halucinacemi, jako několikařádková expozice.

,,Bolí mě hlava.'' Samozdřejmě tu je i ona halucinace...

,,Jak jsem říkal, poslední část tohoto jednotného archu...'' Pokus číslo dva, stejně jako jeho předchůdce, odsouzen k neúspěchu.

,,Asi budu blít.'' Á múza s nezdravým odstínem kůže. Je to nemrtvě nazelenalá, nebo zkažené mléko?

,,Kazíš mi intro!''

,,Promiň.'' Plácla múza a strčila hlavu do kyblíku. Zatím z ní nic nevyšlo a kdo ví, jestli vůbec může.

,,No hele, tohle ti určitě pomůže. Sehnal jsem to v tom švédském multidimenzionálním nábytkářství.'' Kdybyste se tam někdy stavili, všimněte si jak moc švédské to tam je... V hranolkách mají vlaječky.

,,Ikea?'' Následují zvuky dávení.

,,Přesně to. Nyní pohleď- , vlastně radši nech tu hlavu v kýblu, -na Tvou Záchranu!'' S těmi slovy pozvednul velkou koženou knihu, jejíž vzhled je sám o sobě klišé.

,,Tohle že mě má... zachránit?'' Múza vzhlédla, zmučenější, než kdy dřív.

,,Ne, ta knížka se jmenuje Tvá Záchrana, přečti si ta první písmenka.'' Snad to pomůže, účtovali si za ní deset galeonů. Proč měnu z Harryho Pottera? Co já vím?

,,Jak mám... číst, co říkáš?''

,,Tohle ti dělá problém? Vážně?'' Řekli jsme to jednou a možná i vícekrát, teď nevím, ale řekneme to znovu. Múzy, nedávají smysl.

,,No a co to teda... dělá?'' Múza byla znovu donucena vsunout hlavu do kýble.

,,To, má drahá imaginární, je kniha, která obsahuje řešení na všechny život ohrožující situace. I ty absurdní.'' Hrdě se dmul nad zaprášenou, v rohách okousanou knihu, která smrděla, jako pterodaktylí trus. Předchozímu majiteli asi moc nepomohla.

Múza nic neřekla, ale bylo zřejmé, že jí v mluvení brání kyblík zaseklý na hlavě.

,,Vydrž.'' Otevřel knihu, vyvalil se oblak prachu a jeho oči začali slzet.
,,Tady to je. Kapitola dvanáct, zaseknutí... Zasknutí v puklině, zaseknutí ve vaně, ve výtahu... Zaseknutí hlavy v kýblu!''

Ticho. Múza, která nic neviděla mohla pouze čekat, až se on rozmluví. On si zatím četl dlouhý text...

,,Máme máslo?'' Promluvil konečně.
,,Jestli ne, prý se dá použít, dračí olej, ale ten nebude v téhle dimenzi dostupný. A do Ikei se znovu netáhnu.'' Ach ty myšlenkové pochody.

Múza samozdřejmě neodpovídá. Jen zaklepe na kýbl.

,,Tak vydrž, já dojdu do kuchyně, pak vyřešíme ten druhý problém.'' Za nedlouho se taky vrátil a osvobodil múzu. Popisovat jak nebudeme. Bylo by třeba grafické zpracování. Proto si najděte referenční video s medvídkem Pů.

-----------------------------------------------------------

,,Hm...'' Čtěte jako zamyšlené mručení.

,,Co?'' Múza, která si držela led na čele, kvůli nehodě při sundavání kýble, se už nedočkavostí málem poblila. Dvakrát.

,,Asi jsem na to přišel.'' Zaklapnul knihu. Tón hlasu mu zvážněl.

,,Super. Tak jdeme na to.'' Múza zahodila led a konečně se znovu usmála. Že jí to trvalo.

,,No, neunáhleme se.'' Zklidnil jí.
,,Chápeš proč se to děje?''

,,Proč přestávám být reálná?''

,,Ano. Protože jsem tě nechtěně donutil vzít na sebe formu někoho skutečného, tvá vlastní identita začíná splývat s mou přítelkyní, ztrácíš se. Stačilo by tě vrátit zpět, jenže jsme čekali moc dlouho a já navíc nemám zrovna pořádek v hlavě, proto v první řadě vypadáš tak jak vypadáš.''

,,A to všechno říkáš proč? Já to přece vím.'' Ano múzo, ale jiní třeba ne.

,,To kdyby nebyl plot nějakému čtenáři jasný...'' Praštila ho a my tak můžeme pokračovat.

,,A co ti teda ta knížka poradila? Nenapínej mě.'' Poprosila.

,,Ten výraz na mé tváři je otrávení, protože lékem na tvé mizení z reality je matika.'' Pořád to bolí, používat matematiku... O prázdninách. Brrr.

,,To si děláš srandu ne?'' Kéž by. On jen pokývnul, aby jí potvrdil nejhorší obavy.

,,Nevím, jestli ještě chci být zachráněná.'' Trhni si, tebe to nebude stát nic.

,,Obávám se, že jsem to cítil stejně.''

,,Jak to myslíš? Ty mi nechceš pomoct?'' Vítej zpět smutná múzo.

,,Upřímně?''

,,Zkus to.'' Založila si ruce do polohy, známé jako Zlobím se na tebe, ale nechám tě to vysvětlit.

,,Jsi skutečná jen z půlky. Ta druhá je imaginární. Teď jsi vychýlená, převažuje tvá imaginární část, pokud něco neuděláme stane se z tebe plnohodnotná halucinace a potom... Přestaneš existovat úplně.''

,,A ty se mě chceš zbavit!'' Připravila se na seřvání.

,,Ne, nech mě to doříct. Knížka tvrdí, že ti pomůže permanentní posílení tvé reálné stránky.'' Tak je to tam napsané, dokonce je tam i zajímavý obrázek.

,,Dostaneš se tam vůbec někdy?'' Třeba kdyby ho někdo nepřerušoval...

,,Musel bych ti dát svojí reálnost.''

,,A to ty pro mě neuděláš...'' Zklamaný tón. Naštvaný snese, cokoliv, jen né zklamání.

,,Udělám.'' Nebyl čas na rozhodování. Pomyslel na to, tak nějak kouzla fungují ne? Je to vůbec magie? Co se to děje s integritou tohohle chaosu, kterému říkám příběh?!

,,Tys?'' Zareagovala až po chvíli, zrovna byla uprostřed jednoho z návalů nevolnosti, které už docela zvládala, když jí to najednou přešlo. Všechno, bolest, nechutenství... Byla jako znovuzrozená.

Tenrokrát to byl on, komu nebylo do řeči. Posadil se, protože ztráta tak velkého kusu reality není nic, co by se mělo brát na lehkou váhu.

Dojetí bylo přespřílišné, obejmutí nevyhnutelné a přesto jej nečekal. ,,Díky.'' Nemohla mu poděkovat dost, přestože se občas navzájem nesnášeli, nemohli bez sebe existovat. Teď doslova.

,,Není zač. Jen jsem dorovnal čísla. Z padesáti procent reálná, já na sto procent. Teď jsme tu oba jen na sedmdesát pět.''

,,Ale...''

,,Žádné ale... Asi se koukni do zrcadla.'' A skutečně, múza měla zpět svůj starý zrzavý vzhled. ,,Snad se ti to líbí, takhle zůstaneš.''

,,Já vím. Schopnost měnit podobu je pro imaginárnější bytosti. Ale jak jsi to udělal?''

,,Věř mi, bylo to snadné. Stačilo provést jednoduché zaklínadlo, či co. Navíc pomohlo, že občas ztrácím přehled o realitě.'' Moderní čarodějnictví v praxi. Upalte mě...

,,Ale nenaruší tohle nějak běh vesmíru a tak?'' A co? Spousta lidí to dělá pořád.

,,Možná... Možná to taky byl způsob, jak čtenářům dát něco zajímavějšího na čtení.'' A tak stejně jako seriály končí sezónu otevřeným koncem, i tato kniha bude pokračovat zbrusu novými patáliemi našich postav ovšem v trochu jiném prostředí.

,,Tos neudělal.'' Kdo myslí, že udělal?

,,Znáš mě dlouho, co myslíš?'' Pousmál se a v tu chvíli se všechno kolem zatočilo...