ODLIŠNÁ

Sedmá kapitola

Pohled Loly: 

Probudila jsem sed v bílém pokojíčku. Byl docela útulný. 

Chtěla jsem se pokusit vstát ale vše mě bolelo. Když se mi to konečně povedlo tak jsem se nějak sekla s pravou nohou. Podívala jsem se na ní a byla připoutaná pouty k posteli. Sakra proč já mám takovou smůlu. 

Zrovna mi někdo vešel do pokoje a já nevěděla co mám dělat.

,,Tak tady má snídani."

,,Nic od vás nechci vy mě tu uvězníte a ..."

,,Aby bylo jasno holčičko ty tu budeš se mnou a budeš mě poslouchat je ti to jasný !!! A nepokoušej se utíkat."

,,A jak bych mola utéct když jsem připoutaná pouty k posteli ?!"

,,Vždy se z nich můžeš dostat a tady máš jídlo já si jdu něco zařídit."

,,Počkat a proč jste mě vůbec unesl ?"

,,To ti řeknu potom a řeknu ti jak se na tebe Nicolas vykašlal a ani tě nehledá." začal se smát

Jídla jsem se ani nedotkla. Bylo mi do breku když se na mě všichni vykašlali. 

A jak se sakra dostanu z těch pout. Už jsem měla nohu od krve než jsem zase přišel ten bratranec. 

,,Jak to že si to nesnědla?!"

,,Protože nechci, nemám hlad."

,,No tak to prostě přede mnou sníš, Nebo tě mám krmit ?" uculil se

,,To je vydíraní !"

,,Todle není vydírání a už jez nechci aby jsi byla vychrtlá na kost."

Tak jsem si vzala malí kousek a snědla ho.

,,Stačí ?!"

,,Ne a jez."

Když jsem to dojedla on mě odpoutal a vzal mě do náruče a někam odvedl.

Pohled Nicolase:

Celou noc jsem jí hledal a nemůžu jí najít. S kým asi tak odjela ?? Jestli jí nenajdu budu ten nehorší mafián na světě. Vždyť já jí mám rád. A nechci jí ztratit.

Pohled Loly:
Odtáhl mě neznámo kam. Mám strach co když mě chce někam odvézt nebo zabít ?! Zrovna mě položil na gauč a pustil televizi. Sedl si ke mě a začali jsme si povídat. Z ničeho nic se mi udělalo strašně blbě.

,,Můžu prosím do koupelny je mi strašně blbě." 

,,Jo utíkej je tamhle vlevo."

,,Děk..." už jsem skoro blinkala

Sedla jsem si k záchodu a zvracela. V tom přišel bratranec. Budu se ho muset zeptat na jméno.

,,Je ti dobře nezajdeme k doktorovi ?"

,,No moc dobře mi néní ale zítra mi bude určitě líp. A jak se vůbec jmenuješ ?"

,,Tom, hele zajdeme k doktorovi."

,,Ale já nechci k doktorovi."

,,Žádné ale a jdeme."

Vzal mě za ruku a  táhl do auta. Já nemám ráda doktory protože jsou takoví divný a pořád se na něco ptají a tak...  

Cesta byla krátká. Zastavili jsme u nemocnice a mě se zase udělalo špatně a chtěla jsem zvracet. V nemocnici bylo narváno ale Tom řekl sestřičce že to spěchá a uplatil jí a šli jsme na řadu.

,,Já bych počkala mě by to nevadilo."

,,Ale mě by to vadilo."

U doktora v ordinaci:
D: ,,Ták co vás sem přivádí."

T: ,,No mé přítelkyně je špatně a celí den zvrací."

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším přítelkyně ?!

D: ,,Posaďte se sem."

vyptával se mě na všechno a nakonec usoudil

D: ,,Asi nejste nemocná ale zajděte si za gynekologem."

L: ,,To jsem jako těhotná že tam musím jít ?"

D: ,,Nejspíše ano."

L: ,,Ale já nechci mít dítě nejsem na to připravená já si chci užívat." brečela jsem protože fakt dítě nechci.

Odešli jsme od doktora a šli za gynekologem. Tohle bude moje první setkání s gynekologem. Ach jak já tam nechci.

U gynekologa:

G: ,,Takže vy pane si počkejte venku."

T: ,,Ale..."

G: ,,Žádný ale a už běžte."

já jsem se tomu musela zasmát 

G: ,,Běžte se vysvléknout a já si vás prohlédnu."

Tak jsem šla ale já se nechci před cizím člověkem vysvlékat.

G: ,,Ták teď si tu lehněte....."

Když prohlídka skončila potvrdil mi že jsem těhotná a já jsem se před ním rozbrečela. Sice mi navrhl si to vzít ale přeci je to i Niciho. 

Když jsme odcházeli zeptala jsem se Toma ,,Hele kdy se vrátím k Nicovi."

Neodpověděl.