ODLIŠNÁ

Osmá kapitola

pohled Toma:

Neodpověděl jsem jí, protože no já ani nevím proč. Ale teď se mi to krásně vede je těhotná a já budu moct Nicolase vydírat. Sice je mi té holky líto ale už se to stalo tak to hold chodí. 

Šli jsme směrem k autu. A vtom jsem zahlédl auto Nicolase. Sakra  proč mám takovou smůlu rychle jsem Lolu popadl za ruku a utíkal k autu.

pohled Loly:
Chytl mě prudce za ruku a utíkali jsme k autu vůbec jsem nevěděla proč tak najednou žene.

,,Proč běžíme ?"

,,To ti vysvětlím potom teď honem do auta co nejdál odsud."

By mě zajímalo proč? proč já? proč nemůžu mít normální život?

,,Nasedni a připoutej se bude to rychlá jízda."

,,Jo." řekla jsem potichu

Jeli jsme tak nejmíň 160 km/h. Měla jsem docela strach že se vybouráme. A také jsem za sebou viděla nějaké známé auto. Někoho mi to připomínalo ale já si nemohla vzpomenout.

,,Drž se." řekl a zrychlili jsme

Vjeli jsme do lesa a pořád jsme nezpomalovali.

,,Prosím zpomal." prosila jsem ho 

,,NE"

Auto bylo pořád za námi a bylo jich tam o dvě auta navíc. Co se to sakra děje. Bude to má poslední hodinka? Vůbec nic nevím.

,,Kdo to je za námi mi jim ujíždíme?"

,,Neptej se a drž se."

To mi nemůže ani odpovědět? jako vážně? To jedno auto nás už dohánělo. 

Pohled Toma:
Sakra, sakra, sakra tohle nepřežiji pokud mě chytí. Musím přidat. Jinak to nedopadne dobře. Na Lole bylo vidět že má strach. Brečela a všechno možný. Předjíždí nás musím přidat i když z této rychlosti mám strach už i já.

Pohled Loly:
On ještě zrychlil. On je snad blázen. Co když se vybouráme?

,,Prosím zpomal, jestli takhle rychle pojedeme vybouráme se!!! Křičela jsem na něho a strašně jsem brečela

,,Sklapni!!" zařval

Leda že bych chytla volant nebo že bych vyskočila z auta? No to by nebylo špatný jen stačí naplánovat kdy vyskočit. Nic jiného nevymyslím, mám na výběr: Vyskočit z auta nebo nabourat. Buď teď nebo nikdy. 

Tři....

Dva....

Jedna... rychle jsem se odpoutala a chytla kliku

Teď.....

Pohled Toma:
Zatím jim ujíždím. Suprově se mi to daří.
Co to ta Lola vyvádí? Zbláznila se ?!
Ona... ona vyskočila z auta a já dostal smyk.....

Pohled Loly:
Jak jsem vyskočila už jsem jen viděla jak naboural do stromu. Ale mě to bylo jedno cítila jsem totiž hroznou bolest a viděla jsem utíkat k sobě nějakou osobu... Byl to Nicolas. Co on tu dělá ? To on nás honil? Sakra to strašně bolí. Z nohy mi tekla hrozně krev a strašně mě bolela... Ale bála jsem se ho tak jsem se snažila postavit a utéct ale udělala jsem dva tři kroky a spadla.

Pohled Nicolase:
Skoro jsme ho měli ale ono se něco stalo... Lola vyskočila s auta a já rychle zabrzdil a utíkal k ní. Několikrát se přetočila, byl to strašný pohled se na ní koukat. Snažila se mi utéct ale mě už neuteče. Vím říkal jsem to minule ale teď o myslím vážně. Běžel jsem k ní ale ona spadla. Všiml jsem si její nohy strašně jí krvácela. tak jsem ze sebe sundal tričko a obvázal jsem jí ji.

,,Prom..."

Něco mi chtěla říct ale nedořekla.

,,Vydrž Lolo."

,,Ale ono to strašně bolí.."

Vzal jsem jí do náruče a položil do auta a rychle jel domů k mému doktorovi.

Pohled Loly:

Otevřela jsem oči a ležela jsem na nějakém lehátku. Všude kolem mě něco pípalo. S nohou jsem nemohla hýbat. Všechno mě bolelo.

Někdo vešel do místnosti.

Doktor: ,,Nico právě se probudila tak na ní nespěchej."

Nicolas: ,,Jojo, ale jen se jí zeptám na pár otázek."

Doktor: ,,Tak jo, ale nesmíš se jí ani dotknou nebo by si jí ještě ublížil."

Nicolas:,,Jo."

Ne na co se mě chce zeptat? Bojím se strašně moc.

,,Takže proč jsi utekla ?"

,,Já jsem neut.."nenechal mě to ani doříct

,,Jo utekla jsi řekl mě to sám bratr a ještě mi říkal že jsi ráda že se mě zbavíš."

,,Ne je to jinak.."

,,Jak !!?"

,,Potom jak si odjel šla jsem na horkou čokoládu, potom jsem už chtěla jít domů ale venku stálo černý auto..."

,,A co mi je do auta?"

,,On ke mě šel nějaký chlap.. Byl to Tom.. Řekl mi buď to půjde po dobrém nebo po zlém. A vtom tam na nás křičel nějaký kluk kolem 18 ať mě nechá být."

,,Ne já jsem slyšel něco jiného."

,,Bylo to takhle věř mi... No tak mě ten Tom chytl a vtáhl do auta potom si jen pamatuji že jsem se probrala v nějaké posteli."

,,No supr teď komu mám věřit."