Eva&Chris Lost you. {Skam}

Chapter. 3

Fredag.-

Za necelých padesát minut jsem se dostala na pobřeží. A najít onu jachtu nebylo vůbec těžké. Někteří lidé teprve odcházeli a někteří přicházeli. Všude okolo byl klid. Jen ta jedna obrovská jachta plná světla a hlasité hudby kazili harmonii pobřeží. I přesto jsem slyšela vlny které naráželi na pevninu.

Pár zaneprázdněných lidi zkoumali svoje ústní dutiny ještě na molu. Opatrně jsem se kolem nich protáhla abych je náhodou nevyrušila. Když jsem se konečně odhodlala vstoupit na jachtu do nosu mě uhodila vůně cigaret a marihuany. Dokonce ani slaný vzduch od moře tohle nedokázal přebít. Protahovala jsem se mezi lidmi. Bylo tam tak málo místa že se mi párkrát podařilo do někoho vrazit.

Rozhodla jsem se vydat k baru. Sice jsem věděla že Noora nepije ale někde sem začít musela.

Trvalo mi docela dlouho než jsem ho našla. Ta loď nebyla vůbec malá byla obrovská i když se mezi těmi všemi lidmi zdála malá.

Z menší lednice jsem si vytáhla plechovku piva. A vytáhla mobil. Mela jsem tři nepřijaté smsky od Chrise. A jeden zmeškaný hovor od Noory.
"Stojím u baru." Poslala jsem Noore zprávu aby me našla.
Otevřela si svoje pivo a rozhodla se počkat.

Dívala jsem se na všechny lidi kolem. Všichni měli v ruce buď nějakou flašku nebo alespoň cigaretu.
Tančili a bavili se. Zahlédla jsem par moc hezkých kluků když jsem si všimla blondate dívky která stále běhala v mých myšlenkách.
Musela jsem parkrát zamrkat jestli sem si ji přes ten všudy přítomny kouř jen nepředstavovala.
Ale skutečně tam byla. V ruce měla červený kelímek a tančila na vysokých podpatcích.

Napila jsem se ze svého piva velkým lokem. Píchlo me u srdce.
Pak mi někdo zatukal na rameno. Vyplašeně sem sebou trhla. Jako kdyby ten někdo mohl slyšet moje myšlenky.
Pak mi došlo že to musí byt Noora která me už konečně našla.
S úsměvem sem se otočila. ,,Ahoj Eva." Řekl sladký hlasem. Můj úsměv mi spadl. ,,Ahoj Chrisi." Odpovím nazpátek a napiji se. ,,Bál jsem se ze doopravdy nepřijdeš." Vysvětluje své obavy a něčeho cosi se napije. ,,Vlastně jsem do poslední chvíle ani neměla v plánu přijít. Noora mě ukecala." Řeknu popravdě a přestanu se na nej dívat.

Měl na sobě své černé roztrhané kalhoty a bílé tričko pod kterým šel vidět každý sval.
Raději sem svou pozornost věnovala davu a hledala očima Nooru jakoby me mohl konečně dostat z téhle situace.
,, Tak to asi nejspíš budu muset Nooře poděkovat nemyslíš ?" Zasměje se. ,,Jak to myslíš?" Zeptám se nechápavě.
,,Chtěl jsem te dnes vidět, to je cele." Podívám se mu z přímá do oči. Hledala jsem mu v očích jakousi lež. Nic kromě jisker v očích sem nezaznamenala.
Za směju se a napiju. Kde jen vězíš Nooro!
,,Vždyť je tu holek dost." Namítám a znovu si odpiju.
,,To jo ale žádná se nejmenuje Eva." skousne si ret a divá se do mých oči. Až teď sem si uvědomila jak moc blízko stojí.
,,Jak to můžeš vědět že se tak žádná nejmenuje?" Namítám. Dobře sem věděla jak to mysli ale nedokázala jsem se ho nezeptat.

Místo odpovědi si hrdelně zasmál. Pak si mě chytil oběma rukama a přitáhl za pas blíž.
Vydechla jsem všechen vzduch který jsem měla v plicích.

Srdce mi najednou začalo bít jako o závod. ,,To je to co na tobě mám nejraději Eva. proč jenom nemůžeš byt jako ostatní Hmm?" Druhá věta jakoby neměla patřit Mě ale jemu samému.
Dívala jsem se mu přímo do oči a ovládala každy nerv v mem těle abych neuhla pohledem. ,,Myslím že bych měla jít najít Nooru." Řeknu jen prostě. Nic neříká. Jenom se nakloní,jeho rty se dotknou mé pravé tváře. ztuhnu když to udělá. Pak se přiblíží k mému uchu. ,,Myslím že Noora už našla tebe." Řekne těsně před tím než se odtáhne. Stojím tam jako přimražená. Potom me pustí a v rychlosti odejde z mého dosahu.