Ahoj✋
Vítám vás u první části mého nového příběhu FAST.
Chci jenom ze začátku upozornit, že části budou výcházet pomaleji. Tak prosím mějte trpělivost.
Doufám, ale že se vám první kapitola zalíbí, a že vás příběh zaujme.
Snad se vám taky bude líbit trailer, který je můj první.
Najdete ho v médiích.
Přeju příjemné čtení ❤
„Já se na to vyseru” zakřičím přes celý obchod, když se mi celá krabice se zbožím vysype na zem. Z nervu si do rozsypané krabice kopnu ještě jednou, aby se můj vztek aspoň trochu zklidnil. Frustrovaně si vytáhnu z kapse od kalhot krabičku cigaret a z ní cigaretu, kterou si pomocí zapalovače zapálím přímo v mém obchodě. Seru na nějaké pravidla, je to můj obchod.
„Nekuř tady” uslyším za sebou hlas mého bratra. Ušklíbnu se a provokativně si potáhnou z cigarety a hned na to pustím obláček šedého kouře. Naštvaně přejde ke mě a z ruky mi cigaretu vytrhne, a tu uhasí o popelník, který je položen na stole kousek od nás. Protočím nad tím očima. „A co se kruci stalo?” vykřikne a podívá se na zem, kde jsou rozsypané zbraně.
„Víš jak je kurva těžké, otevřít ty zasrané dveře, když mám plné ruce krabice, která váží snad tunu?” rozčílí mě. Mezitím co já se tady seru s tou krabicí, on se beztak koukal na televizi. Jako vždy. „Nerozčiluj se hned” po téhle větě se mé tělo celé napne. Mám co dělat, abych po něm neskočila a nerozmlátila mu hubu. „Moc dobře víš, že neumím ovládat svůj vztek” zavrčím skrz zaťaté zuby. „Tak mě kurva neprovokuj” vyštěknu, překročím rozsypanou krabici a výjdu ven, kde si opět zapálím cigaretu. Posadím se na patník a porozhlédnu se na prázdnou ulici. Domy tady jsou polorozpadlé, ve kterých žijí buď chudé rodiny a nebo bezdomovci, feťáci a bůh ví co dalšího. Po cestě jsou rozházené popelnice a lidi radši ze svých domovů ani nevychází. A potom tu jsme my. Náš obchod se zbraněmi a hned nad ním náš malý byt, kde žiju se svým bratrem. Žili jsme tady, když jsme byli malý i s otcem a matkou. Však místo obchodu se zbraněmi, tady byl obchod s potravinami, který vedla máma. V této ulici bydleli rodiny s dětmi a bylo to tady bezpečné. Celá tato čtvrť Brooklynu byla bezpečná. Než celé město převzaly různé spolky. Spolky, které udělali z tohoto města úplné sračky. Spolků je dohromady 4. Amberové, Gorriové, Berdeové a ten hlavní spolek, který všemu velí jsou Moreové. Kdysi tohle město patřilo Ambérům, když jsem ještě byla malá. Všechno bylo bez problémů do doby než se strhla o Brooklyn válka. Válka spolků. Nakonec tohle město skončilo v rukách Moreů a je sídliště všech spolků. Každý vlastní nějakou čtvrt tohoto velkého města a vlastně celého New Yorku.
Táta všechno tohle předpokládál, a tak nás učil se zbraněmi. Už od mých 8 let umím střílet snad s každou pistolí. Ať je to revolver nebo kulomet. Byl na nás tvrdý, ale myslel to dobře. Ale když mi bylo 13 strhla se válka mezi spolky a tím se zvýšila kriminalita v tomhle městě. Má matka odjela do Londýna pryč od těchto sraček a táta vyměnil potraviny za zbraně. Prodáváme zbraně různým spolkům. Samozřejmě, že nelegálně. Ale tenhle obchod kdysi legální byl, ale když táta umřel nechtěli nám to povolit. Ale policisté sem ani nejezdí, bojí se.
„Nebuď naštvaná” sedne si vedle mě můj bratr Travis. Dokážu být dost velký nervák, to mám po tátovi. „Promiň. Vytočila jsem se zase kvůli kravině” zamumlám a nedopalek cigarety uhasím o patník a následně vajgl hodím na cestu. „Jo to jo” souhlasí se mnou. „Proč je celé tohle město v takových strašných sračkách?”
„Víš proč” povzdechne si. „Není to fér. Chci svůj starý Brooklyn zpět” opřu si hlavu o jeho rameno a nahlas si povzdechnu. „Chci tátu zpět” upřesním a Travis svou rukou jemně přejíždí po mých zádech. „Byl to hajzl Phie ” vyprskne a já se hned od něho zvednu a věnuju mu nepříjemný pohled. „Nebyl" bráním ho. „Vždyť jsme kvůli němu trpěli. Vzal nám naše dětství Phie.”
