Upravím si své černé uplé šaty a rty ještě přejedu rudou rtěnkou. Spokojená se svým vzhledem opustím pokoj a vejdu do obýváku s malou kabelkou na rameni.
„Zase ty” protočím oči, když uvidím kudrnáče. „Zase já. V plné kráse” otočí se na mě čelem a prohlédne si mě od hlavy až k patě. Jeho ústa se rozevřou do mírného O. „Proč jsi tak vyfintěná?” zeptá se a hlasitě polkne. „Nejsem vůbec vyfintěná” protočím očima nad jeho poznámkou „Nikdy jsem tě snad neviděl s navlněnými vlasy” ušklíbne se.
„Co tady vůbec ještě děláš? Nemáš nějaké povinnosti jako velitel spolku?” změním téma. „Čekám na Travise” odpoví nezaujatě. Začíná mě štvát, jak se ti dva kamarádičkují. „Kam jedete?” pozvednu obočí, čekající na jeho odpověď. „Ehm.. jenom něco vyřešit” řekne s naprostým klidem. Přihmouřím na něho oči „Co jedete vyřešit?”
„Do toho ti nic není” mrkne na mě a poté se sladce usměje. „Jak myslíš” otočím se ke dveřím a obuju si své oblíbené černé boty na podpatku. „Stejně nevěřím tomu, že ses tak načančala pro Biebera” přejde ke mě Harry. „Nezáviď kudrnači” zapnu si pásky na botech.
„Kdybych chtěl, dávno bych tě už měl” svůj postoj změní na seběvědomej a na tváři se mu vytvaruje úšklebek. „Nefandi si tolik. Nejsi-” vyruší mě klakson auta z venku. „Tvůj princ čeká” řekne Harry s naprostou nechutí v hlase. „Polib si Stylesi” otevřu dveře a odejdu z bytu a následně i z obchodu. Před našim obchodem a bytem stojí černé BMW ve kterém sedí Justin. Vzhluboka se nadechnu čerstvého vzhuchu a vykročím k autu.
Klid Steph. Nic se stát nemůže. 'maximálně tě tak zabije' prohlásí mé povědomí a já nad tím protočím očima. Obejdu si auto, do kterého se následně posadím. „Stephanie” osloví mě „Justine” oplatím mu a on se sebevědomě ušklíbne. „Jsem překvapený, že tě Travis pustil” promluví a já si mezitím zapnu pás. „Dělám si co chci. Nepotřebuju Travisovo svolení” falešně se na něho usměju a svůj pohled přesunu na náš dům. V okně uvidím mužskou siluetu, která mi připomíná Harryho.
„Nevěděl jsem, že ty a Styles” řekne a přitom nastartuje auto. Proč si sakra myslí, že mezi mnou a Harrym něco je, a i kdyby jeho věc to není. „Já a Styles?” pozvednu obočí. „Šušká se Stephanie” jediné co řekne než se dá auto do pohybu. Rozjede se a opouštíme mou čtvrť. „Co se šušká?” ptám se dál. Zajímá mě kdo šíří ty drby, že já a Harry. „Hodně lidí ze spolků vidí dost často Harryho u tebe a určitě ne jenom kvůli obchodu” ušklíbne se.
„Asi ti lidi ze spolků neví, že já s Harrym se přátelíme od malička” miluju ty lidi, jak ví naproste hovno, ale stejně všude budou šířit nějaké lži. Ale já a kudrnáč? No to ne. „Znáš spolky. ” pokrčí rameny. „Máš ten amulet?” změní téma. Co pak si myslí, že jsem tak pitomá?
„Ne” uculím se a on okamžitě šlápne na brzdu. „Myslel jsem, že mi ho dneska předáš” řekne naštvaným tónem. „Nic takového jsem neřekla” mrknu na něho „A na víc. Přišla jsem vyjednávat” dodám a zavrtím se na sedačce, abych si našla pohodlnější polohu na sezení. „Jak ti můžu věřit, že už jsi to nedala Stylesovi” pozvedne své husté obočí a rty srovná do jedné linky.
„Myslím, že kdyby to už měl Styles. Tak bys to dávno věděl” říkám mu s vážnou tváří. „To je pravda” přizná a pohled ode mě odvrátí na silnici před náma. Pomalu se rozjede a já hlasitě polknu. Jsem doopravdy nervózní. Taky kdo by nebyl? Sakra. Sedět v jednom autě s člověkem, který mě může kdykoliv odstřelit a to úplně bez problémů. Ale to nemůže. Protože mám něco po čem on touží ze všeho nejvíce. Mám ten debilní amulet, po kterém by se všichni mohli i pozabíjet. Je to jenom šutr. Jasně je to šutr, který má velkou hodnotu, ale k čemu jim to je, když všichni vlastní několik milion dolarů.
„Jsme tady” zaparkuje u nějaké temnější části Brooklynu. Nepoznávám to tady. Justin vystoupí z auta a já ho následuji. „Proč zrovna tady?” zeptám se nervózně. Absolutně se mi nelíbí to ticho, které tady je. „Mají tady skvělou pizzu” ukáže prstem na menší restauraci pár metrů od nás. „Ahá” pokývu hlavou a společně s ním se vydám k oné restauraci. „Co pak? Čekala jsi větší luxus?” optá se s pobavením.
„Popravdě?” vzhlédnu k němu. „Popravdě jo. Nečekala jsem, že někdo jako ty bude jíst pizzu za 6$.” uchechtnu se té ironii. Lidi ze spolků si většinou dopřávají luxus. Luxusní restaurace, luxusní hotely, luxusní auta prostě všechno. „Jsme taky normální lidi Stephanie”
„Jo normální lidi co vraždí lidi" protočím očima. „Nevraždíme lidi jenom tak” řekne a to už stojíme před restaurací. Justin mi jako velký gentleman otevře dveře a nechá mě vejít jako první. Ocitneme se v útulné restauraci, kde je tak asi jenom 5 lidí. „Pojď” pobídne mě a rozejde se do rohu malé restaurace. Posadíme se naproti sobě a hned k nám přicupitá servírka. Podá nám jídelní lístek a s našima objednávkama na pití odejde.
„Tak jakou pizzu si dáš?” zeptá se mě Justin, když si prohlížím jídelní lístek. „Asi hawaii” řeknu okamžitě. Hawaii je má nejoblíbenější už od mala. Narozdíl od Travise ten Hawaii přímo nesnáší. Debil. On miluje s hřibama. Fuj. „Dobrá volba. Taky si dám” zavře jídelní lístek a já udělám to samé. „A teď se vrátíme k tomu, proč tady jsme” začne Justin a já mu začnu věnovat plnou pozornost.
„Takže. Ty by jsi chtěla být ve spolku?” zeptá se a já přikývnu. „Nebo nejlépe. Chtěla bych mít svůj spolek.” ušklíbnu se a Justin pobaveně zakroutí hlavou. „To je nemožné. Jsi holka” vysměje se mi. „Holka, která v tom chodit umí” objasním mu, ale to už nás vyruší servírka, která nám donese naše pití a vyslechne si naše objednávky jídla, které si zapíše do bločku a hned zase odcupitá pryč.
„Nehraj si na něco, co nejsi Stephanie”nechápu co si o sobě ten člověk myslí. Nezná mě. „Neznáš mě” řeknu mu.
„Pokud vím. Teď mám ten nejmocnější šutr já. Takže to ze mě snad dělá nejmocnější, no ne?” pozvednu obočí a Justin se uchechtne. „Ne neumíš v tom chodit.” pronese a já zatnu ruce v pěst „Já klidně hned můžu odejít” vyprsknu a postavím se. Však jeho ruka chytne to mé zápěstí dost pevně. „Sedni si” zavrčí a probodne mě pohledem. „Nebo?” pozvednu obočí a jeho stisk zesílí. „Můžeš být kdykoliv mrtvá” hlasitě polknu, ale snažím se vypadat sebevědomě.
„Nezabiješ mě” řeknu odhodlaně, ale i přesto se raději posadím. Jeho dotek zmizí z mého zápěstí. „Proč myslíš?” ušklíbne se. „Mám něco co potřebuješ. Když mě zabiješ. Nedostaneš to” nevinně se na něho usměju a přehodím si nohu přes nohu. „Líbíš se mi” řekne narovinu a já se musím vítězně ušklíbnout.
„Takže? Jak to bude s naší dohodou?” podepřu si hlavu rukou a čekám na jeho odpověď. „Můžu ti slíbit, že tvá čtvrť zůstane tak jak je. Nic se bourat nebude, tak jak si přeješ”
„To mi nestačí” zavrčím. „Můžu to taky udělat tak, že to tam celé zničím jestli mi ten amulet nedáš” pokrčí rameny a já po něm hodím naštvaný pohled. Nikdo si semnou nebude zahrávat. „Ty ten šutr asi vážně nechceš” skřížím si ruce na hrudi.
„Chtěl jsem to sakra po dobrým. Ale jde to i po zlým víš? Třeba se Travisovi může něco stát jestli mi ten amulet nedáš” tak tohle přehnal a to dost. Vytočeně vstanu ze židle a tentokrát se nenechám chytit za zápěstí. „Vícekrát mi vyhrožovat nebudeš” zasyčím a naštvaně opouštím restauraci. A to jsem měla takovou chuť na tu pizzu.
Ahoj
Konečně další část 🙏
Baví vás to vůbec?🤔
Btw.: Omluvte chyby❤
