„Stephanie” zvolá na mě Travis a nepřestává klepat na dveře. „Neotravuj” vykřiknu a napiju se z láhve mé milované vodky. „Nebuď už nasraná a pojď pracovat” s povzdechem zašroubuji láhev, kterou schovám pod postel a přejdu ke dveřím. Otevřu je a hned se mi vyskytne pohled na mého bratra. Protočím nad ním očima a obejdu ho. „Ty máš ten amulet, že je to tak?” uslyším za sebou a tak se zastavím v půli kroku. „A kdybych měla tak co?” skřížím si ruce na hrudi. „Hlavně ať tě nenapadne to dát Biebrovi” ukáže na mě varovně prstem.
„Travisi on by nám pomohl. Nezboural by to tady, když mu to donesu”
„Stephanie ty jsi tak naivní” prohrábne si frustrovaně vlasy. „Chápeš tomu, že když to do ruky dostane Bieber, tak celý Brooklyn a dokonce i celý New York bude ještě ve větších sračkách než je?” doslova po mě zakřičí. „Tuhle čtvrt by dal dohromady” křiknu teď na oplátku já na něj. „Slíbil mi to” vydechnu „Harry nás může taky ojebat” dodám.
„Ale Justin je ve spolku Moreů. Je schopný tě zabít jenom tak. Hned co mu dáš ten amulet, tak tě zabije”
„Nemyslím si” stojím si za svým. „Phie. Tihle lidi zabíjí jen z radosti. Tak se k němu prosím ani nepřibližuj” povzdechne si. „A odjeď semnou do Londýna za mámou. Prosím” dodá a dívá se na mě zoufalým pohledem. „Nemůžu Travisi” zašeptám. „Nebuď na tohle místo tak upjatá” vyjekne rozzlobeně.
„Je to jediný co mi po něm zbylo Travisi. Táta chtěl, aby jsme tohle místo za každou cenu uchránili, a já se toho jen tak nevzdám.”
„Ty nechápeš to, že náš otec byl psychopat?” vykřikne „je tady tolik věcí, které ty nevíš” dodá šeptem. „Tak mi je řekni” pamatuju si na časy, kdy mezi námi nebyly žádné tajnosti, ale teď? Od tátovi smrti jich je až moc. „Nemůžu” vydechne, což mě rozčílí. „Tak děkuju” vyprsknu ironicky a opustím náš byt a později i obchod. Z kapse od bundy vytáhnu krabičku cigaret a z něj samotnou cigaretu, kterou si zapalovačem zapálím. Šedý obláček kouře vypustím z úst, který zamyšleně pozoruji. Zajímalo by mě, jak to Travis myslel, že je toho hodně co nevím. Co bych neměla vědět? Musím to z něho dostat.
„Stejně se budeš muset odsud někdy hnout” uslyším za sebou hlas mého bratra. „Někdy možná, ale teď rozhodně ne” otočím se na něho a potáhnu si z cigarety. „Táta už je mrtvej 3 roky, tak se s tím už konečně smiř”
„Nemůžu” zakřičím po něm a nedopalek cigarety, hodím na zem a následně zašlápnu. „Proč ne?” teď je to on co zakřičí. „Protože mi chybí” vydechnu. „Chybí mi můj starý život” dodám. „Mě taky, ale nikdy už to nebude tak jak to bývalo. Smiř se s tím” dojde ke mě a pohladí mě po rameni. „Bude lépe” pousměje se. „Jen odsud musíme vypadnout.”
„A co by jsme pak dělali?” to by mě zajímalo. Nemám dodělanou ani střední školu. A jediné v čem se vyznám jsou zbraně a to mi bude v normálním světě k ničemu. „To by jsme potom vyřešili. Jedu tenhle víkend za mámou. Pojeď semnou” matku jsem neviděla tak půl roku. Letěli jsme za ní na týden a to už mi chyběl obchod a tohle místo. Travis za ní jezdí vždy jeden víkend v měsíci.
„Zbourají to. Nemůžu to opustit” zamumlám. „No tak. Máma by tě vidět chtěla” „Tak ať sem dojede” myknu rameny.
„Odkdy se u tebe tohle místo stalo přednější než rodina? Jsi tím posedlá Phie” vím že má pravdu, ale já taková jsem. „Já to tady neopustím” s posledními slovy vejdu zpět do obchodu. Otevřu krabici se včerejším zbožím, které jsem ještě nevybalila a začnu jej vybalovat. „Přestaň od problémů vždy odcházet” přiřítí se ke mě Travis. Začíná mě tak nehorázně štvát. „A co chceš? Aby jsme se začali hádat?”
„Ne, ale aby jsme si o tom všem normálně promluvili. Pojedeš semnou o víkendu do Londýna. Prostě pojedeš”
„Nebudeš mi říkat co mám a nemám dělat. Tohle místo neopustím, když ho můžou zbourat” seřazuji pistole podle velikosti a druhů a následně je ukládám do regálů. „Co pak ti máma ani trochu nechybí?” zeptá se zoufale. S povzdechem se otočím na svého bratra. „Opustila nás” vydechnu. „Neopustila. Zachránila se. Zachránila se od těch sraček co je kolem nás. ” vyprskne Travis. „Zachránila sebe. Vždyť nás se ani nepokoušela vzít sebou” vyjeknu a rozhodím rukou.
„Chtěla nás vzít. Ale otec jí to nedovolil Steph. Přestaň otce brát jako toho hodného. On byl ten hajzl, kvůli kterému se tahle rodina rozpadla”
„Náš otec hajzl nebyl” vykřiknu po něm. „Miloval nás. Snažil se nás chránit”
„Kdyby nás miloval, jak říkáš. Dávno by nás odsud vzal. On nás neochraňoval. Jen nás donutil se naučit žít v těhle sračkách.” pokroutím nad ním hlavou. Našeho tátu jsem milovala a rozhodně si o něm nemyslím to co Travis. Jistě byl na nás tvrdý, ale myslel to dobře. „Otevři oči Phie” snaží se mě pohladit po rameni, ale já rukou ucuknu. „Pozdravuj matku až za ní pojedeš” otřu si jednu neposlušnou slzu, která mi vyklouzne z oka. „Fajn” vyprskne a s hlasitým odchodem odejde nahoru do našeho bytu.
Btw: omluvte prosím chyby ❤
