Kouká se jí do očí
a ona povídá,
že je jí zima,
zatímco on nevnímá
A takhle je to vždy
Když Labuť mluví,
Žabák se snaží najít cestu
z labyrintu jejích očí
Slunce září,
měsíc obdivuje
a odráží,
zatímco ono poletuje
Stěžuje si Květina
Nechce být jedna z Miliona,
jako růže utržená,
za chvíli vadnoucí v náručí
Darována Poutníkem Popelce,
kterou stejně nemiloval
Ale svého Romea odmítá
a s Poutníkem se zahazuje
Jeden by řekl,
že ji stejně nemiluje
jako ten Poutník
když nechá ji mrznout
Romeo se pouze zamiloval,
do růží na jejích tvářích
která mívá pouhopouze
když mráz pořádá bál na nich
Tak mu to odpusťte,
stejně jako jí,
že Petra pana
vymění za Kapitána
Přivřeme zrak i nad její lhostejností
kolika už udělala to,
co Básníkovi,
kolikrát roztrhla něčí srdce
Jednou Labuť vymění i Kapitána,
odignoruje Žabáka i Zajíce,
třeba za Kloboučníka odvedle,
nebo za trošku trávy od Bylinkáře
Jemu se srdce rozpadá,
smutný to úděl zamilovaných,
ona ani on za to nemůže,
snad tedy izolepa pomůže...
nebo ta tráva
pouliční lampy záře,
jejího chladu dveře
a i bez trávy
se vyléčit lze
Produktem: nachlazení
