Když uprostřed dne
Pláče samo nebe
Na všechny lidi
V průběhu dříve sluného
Pátečního odpoledne
Přičemž se neohlíží
Na smutný krásky
Co si jen přáli
Vyvenčit
Dávno zničený
roztrhlý
žmolkovaný
silonky
Který teď místo
úsměvů
a
lásky
Rozdávaj
Svý tělo
a raději svlíkaj ony silonky
aby ukázali to
co všichni stejně chtějí
Mezi což rozhodně nepatří
skleslý výrazy
rozmazaný rtěnky
v barvě jejich duše
a řasenka i na místech
kam oni se nepodívají
kdesi pod oči
Ty
S úsměvem na tváři
Jim pár slovy
Zkrášlíš celý den
Jen tak
Kéž by bylo víc
Takovejch dešťovejch mladíků
Pro ty méně slunný dny
Kdy se špatně stahují silonky
pro trochu štěstí
a drobáků na cigarety
