Jsi ta, kterou jsem hledala

Kdo je ta dívka?

„Lásko? Dnes přijede má sestřenka a povídala, že tě chce poznat! Nejsi proti?" zavolal mi v osm ráno kluk, se kterým chodím už tři roky od svých třinácti. Je o rok starší a jeho jméno je Gabriel. „Dneska..? To musím vstát v..." nestihla jsem domluvit, když mě přerušil: „Za půl hoďky budem před tvým domem!" A zavěsil to. Kokos. No dobře.

Mám půl hoďky a na jeho sestřenku musím působit hezky. Ach jo. Vstala jsem a po osprchování si vzala krátké černé šaty, byla jsem líná si brát víc kusů oblečení. Ta holčina by měla brát jako úctu, že jsem si kvůli ní nebyla líná uplíst copánek!

Kdybyste se zajímali o můj vzhled, tak jsem 158 cm vysoká, celkem drobná a hubená, ale postavu mám dost vyrýsovanou. Neřekla bych, že jsem hnusná, ale kráskou bych se nenazvala. Modrozelené oči, rovné tmavě hnědé vlasy pod pas. Proč popisuji svůj vzhled zrovna teď? Protože stojím před zrcadlem a myslím, jestli se mám malovat nebo ne, jelikož líčení nesnáším, ale vím, že vypadám strašně díky pupínkům po celým obličeji i přesto, že mi je šestnáct.

Vycházím z domu o pět minut dřív, tak nakonec jsem se na malování vykašlala, ale oni už čekají. Vedle mého přítele stojí krásná dívka a vůbec mu není podobná. Gabriel je vysoký 175 cm, sportovní (ale nepřehnaně) postava, hnědé vlasy a tmavé téměř černé oči. Je o rok starší než já. Holčička vedle něj je drobounká, vysoká asi jako já. Rozpuštěný blonďatý kudrnatý vlasy končí asi u ramen. Má výrazně zelený oči.

Všimla si mě a usmála se. Měla jsem pocit, že mi v tu chvíli viděla do duše. Zpomalila jsem se, ale když mi to došlo, tak jsem zrychlila tempo až k běhu a byla za vteřinku u nich.

Gabriel mě něžně objal a dal mi mlčky pusu, klasika. Poté nás konečně seznámil:„Miláčku, to je moje sestřenice Stephany. Steph, to je má holka Alex." Krasavice se opět pousmála a protáhla ke mně ruku se slovy:„Ahoj, Alex! Jsem tak ráda, že jsem tě konečně poznala!" Jediné, co se ze mně vymáčklo, bylo:„Já... Též!" a taky jsem ji podala ruku. V mých myšlenkách bylo jen:‚Stephany... Jak nádherné jméno...'