Jsi ta, kterou jsem hledala

Asi neusnu...

Noc. Tři hodiny noci. Nespím a ani nechci. Nevím, co dělat. Už vím, zavolám Jenny! Ta určitě nespí, to by bylo na ni moc brzy.

„Jenn?"
„Kdo to je?"
„Jennifer Lorentzová?"
„No? Kdo je to??"
„Městská policie. Dostala se k nám informace, že šíříte drogy a alkohol ve společnostech nezletilé mládeže."
„Cože? Ali, jsi to ty?"
„Tak kdo jiný?"
„Co chceš, potvůrko? Jaktože nespíš tak pozdě? Jsi na to moc malá."
„Ztichni, důchodkyně! Kde teď jsi?"
„Na párty u Daniela doma. Proč se ptáš? Chceš přijet? Dan umře radostí, když tě tady uvidí!"
„Hey, víš co? Já přijedu. Dej mi 20-30 minut."
„OK."
„Pá, Jenny!"
„Pá, prcku můj!"

Teď mi došlo, že byste chtěli být o něco více informovaní, co? Jenn je má nejlepší kámoška, je jí 22. Ano, moje BF je o šest let starší. Problém? Píše básně i skládá hudbu a krásně zpívá. Taky rádá, s prominutím, chlastá a nejen to. Nevzpomínám si na střízlivou Jenny v žádný pátek za ty čtyři roky, co ji znám.

Kdo je Daniel? S tím jsme chodili spolu do třídy ještě na základní škole. Byli jsme tehdy a pořád jsme dobří kámoši. Jenny říká, že mě Dan chce už dlouho, ale mně osobně to tak nepřipadá. Jsme normální kamarádi. I když normální ne. To slovo nesnáším. Patří do mých nejlepších a nejbližších přátel. To by mohlo stačit. Jedu na párty.