Undying death

#Pilot

Vše začalo náhodou, kdy první nemrtvý napadl jedno velké město, které se ihned nakazilo. Nikdo neměl sebemenší tušení o ději venku, a proto se většina z populace snažila zdržovat v domech, kde jak si mysleli, je bezpečno. Ani náhodou je nenapadlo, že tito chodci pro jídlo udělají vše. Dům vedle domu otevřen dokořán a po stěnách byly stopy krve. Čerstvé lidské krve, které vedly do různých pokojů, ba dokonce i ven.
U jednoho těla se sklánělo dokonce deset takových mrtvých, kteří se snažili ukořistit to největší a nejlepší.
A jak, že se tahle "nemoc" přenášela?
Stačilo malé škrábnutí či kousanec a váš život byl zničen.

První den nemoci, psala jsem si vše do starého deníku, ve kterém jsem chtěla mít vše sepsané. Jen tak, kdyby někdy přišlo na klidný život, ať mám co číst.
Skláněla jsem se nad čerstvě zapálenou svíčkou a zapisovala každé slovo, které mi padlo na jazyk. Pohled mi občas skočil na zatlučené okna, za kterými se ozývalo hladové a zoufalé chrčení. Nechutné. Někdy se zamýšlím nad tím, zda to vůbec skončí. Je nějaký lék nebo pomoc? Zvedl se mi hladina adrenalinu v krvi, po poslechu onoho chrčení. Nedalo mi to a já se musela podívat. Proto jsem se zvedla a došla k oknům, které byly zatlučené prkny a nakoukla přes škvíru. Nikde nic nebylo, ale pořád jsem koukala, jako omámená dokud na mě doslova nevyskočily oči. Nebyly to oči chodce, ale ještě žijícího člověka. Dala jsem dlouhý odstup od okna a chvilku jen přemýšlela, zda se mi to nezdálo. A ne, nezdálo. Osoba venku pomalu ťukala na zdi domu a pak i dveře. Moje nejistota mi našeptávala abych si sedla a neřešila to co se zrovna stalo, ale má druhá osobnost si doslova dupla o puštění člověka dovnitř. Nakonec jsem se zvedla a přešla ke dveřím, které jsem první nechtěla, ale nakonec otevřela. Dovnitř vpadlo zubožené tělo mladého muže. Živého muže, který neměl ani kousnutí či škrábnutí. Zamkla jsem a tělo odtáhla na pohovku opodál v obývacím pokoji, osvíceným svíčkama. Byl v bezvědomí, proto jsem mu dala na čelo obklad a čekala na jeho probuzení. 

Byl docela vyhublý a jeho vlasy nabíraly bílou barvu s jemně hnědými odrosty. Rysy měl ostré a obličej podřený a špinavý od krve smíchanou s bahnem. Nebypadal nějak extra zle, ale věřit se už nedá ničemu.

Teď už musím pouze čekat.